Praha (Pressweb) - Stavební spoření existuje v České republice již od roku 1993. Je založeno na kolektivním principu, který zajišťuje poskytování úvěrů ze stavebního spoření za podmínek sjednaných dlouhou dobu před vlastním poskytnutím úvěru.
Jak stavební spoření vzniklo
Celé to začalo v Německu, kde mezi světovými válkami vznikla první stavební spořitelna tehdy nazvaná "Sdružení přátel Wüstenrot". Založil ji metodistický pastor, spisovatel a bankéř Georg Gropp a jím založená stavební spořitelna - byť s mírně pozměněným jménem - funguje do dneška. V tehdejší době byly svépomocné finanční spolky, později známé jako družstevní záložny, Kampeličky či Raiffeisenky, jedním z mála způsobů, jak mohl prostý člověk získat úvěr pro financování bydlení, živnosti nebo zemědělských potřeb. Tehdy to nebyly mocné finanční instituce, jak je známe dnes, ale spolky či sdružení. Stavební spořitelny vznikly na družstevním principu a od samotného počátku se odlišovaly specifickým způsobem finančního řízení. Protože hlavním cílem většiny členů bylo získání úvěru, byla zavedena nutnost nejprve po určitou dobu spořit a tím poskytovat vlastní prostředky pro poskytování úvěru jiným členům, kteří uzavřeli smlouvu o stavebním spoření dříve.
Koncept Georga Kroppa se ukázal být životaschopný a měl řadu následovníků. Stavební spořitelny začaly růst jako houby po dešti. Bylo jich stále více, sílily a mohutněly. S překotným růstem přišly i první problémy, které vedly mimo jiné k tomu, že bylo nutno vyřešit způsob stanovování pořadí pro poskytování úvěrů. Původně používané losování se totiž ukázalo jako krajně nevhodné. Stavební spořitelny proto poměrně rychle přišly na to, že je možno finanční toky ve stavební spořitelně matematicky popsat a vytvořit přidělovací systém, který zajistí spravedlivý přístup jednotlivých účastníků k úvěru. Základním kamenem tohoto systému bylo hodnotící číslo, které popisovalo přínos spořícího klienta pro celý kolektiv střadatelů. Hodnotící číslo totiž postupně narůstá s tím, jak dlouho a jak intenzivně účastník stavebního spoření ukládá své peníze. Matematicky je možno odvodit, že pokud bude podmínkou pro přidělení úvěru dosažení určitého hodnotícího čísla, pak bude mít stavební spořitelna dostatek prostředků pro poskytování úvěrů.
Samozřejmě mohou neočekávaně přijít turbulentní změny, ale i na ně je stavební spoření připraveno. Pokud by zájem o úvěry překročil únosnou mez, má stavební spořitelna právo zvýšit svůj požadavek na hodnotící číslo. Tím se sníží počet účastníků, kteří mají nárok na úvěr a systém se tak může stabilizovat. Za dlouhou dobu existence si stavební spořitelny vybudovaly mechanismy, které z nich činí velmi stabilní a spolehlivé finanční ústavy.
Státní podpora
Důležitý impuls dala stavebnímu spoření státní podpora. Ta začala nejprve jako daňově odpočitatelná položka, teprve později po druhé světové válce byla zavedena přímá státní podpora ve formě jak ji známe dnes i my. Vedla k masovému rozšíření stavebního spoření a Němci asi příliš nepřehánějí když říkají, že Německo bylo po druhé světové válce znovu postaveno díky stavebnímu spoření.
S postupem času se bankovní produkty a tedy i úvěry stávaly stále dostupnější širokému obecenstvu a postupně se měnil i účel celého stavebního spoření. Původně sdružovaly stavební spořitelny lidi, kteří potřebovali získat úvěr a jinou možnost prakticky neměli. Dostupnost úvěrů se postupně zlepšovala a časem bylo možné získat úvěr i jinde než ve stavební spořitelně. Ukázalo se však, že úvěry ze stavebního spoření mají jednu důležitou výhodu: pevnou úrokovou sazbu. Úvěry poskytované bankami jsou závislé na aktuální hodnotě peněz. Banka funguje jako každý jiný obchodník. Ten něco levně koupí a s přirážkou to prodá. Banka funguje stejně, jen nakupuje a prodává peníze. Když jsou peníze levné, může je banka levně prodávat - tedy poskytovat úvěry s nízkou úrokovou sazbou. Když peníze zdraží, jdou úrokové sazby nahoru. Úrokové sazby kolísají a jejich růst může dlužníkovi způsobit vážné finanční problémy.
Stavební spořitelna funguje na odlišném principu, protože pro poskytování úvěrů si nekupuje peníze na finančním trhu, ale používá vklady účastníků, kteří ještě nedosáhli předepsaného hodnotícího čísla. Tím je stavební spořitelna do velké míry nezávislá na okolním ekonomickém prostředí. Může poskytovat úvěry nikoli podle ceny peněz na finančním trhu, ale podle úrokové sazby, kterou platí účastníkům ve fázi spoření. A pokud je tato úroková sazba pevná, může být pevná i úroková sazba poskytovaných úvěrů.
Díky státní podpoře je spoření ve stavební spořitelně výhodné i tehdy, když stavební spořitelna nabídne nízké úročení vkladů. To přirozeně navádí stavební spořitelny tomu, aby vklady úročily nízkou úrokovou sazbou. Aby nedocházelo ke zneužití státní podpory, je zákonem stanoveno, že úroková sazba poskytovaných úvěrů musí být nejvýše o tři procentní body vyšší než úroková sazba z vkladů. Co to znamená? Čím nižší je úroková sazba z vkladů, tím nižší musí být také úroková sazba z úvěru.
Státní podpora tedy motivuje lidi k účasti na stavebním spoření a zároveň umožňuje stavebním spořitelnám, aby nastavily úroky z vkladů i úvěru níže, než je obvyklé u ostatních bank. Ale nic není zadarmo a stát by neměl rozdávat státní podporu aniž by za to dostal přiměřenou protislužbu. Proto je v zákoně o stavebním spoření zakotvena povinnost stavební spořitelny poskytovat úvěry za onu nízkou úrokovou sazbu. Tím by mělo být zajištěno efektivní využití státní podpory. Díky státní podpoře mají stavební spořitelny levné zdroje pro poskytování úvěrů a zároveň mají povinnost tyto úvěry poskytovat s omezenými úrokovými sazbami.
Takto se vyvinulo stavební spoření v Německu a Rakousku, a po pádu železné opony bylo v devadesátých letech dvacátého století exportováno do zemí bývalého východního bloku. Stavební spořitelny začaly vznikat nejen u nás, ale in a Slovensku, v Maďarsku a Rumunsku.
Období nízkých úrokových sazeb bylo dlouhé, ale končí
Když se dnes podíváme na nabídky úvěrů klasických bank, moli bychom nabýt dojmu, že úvěry jsou levné a je jich dost. Tak proč stavební spoření? Odpověď je jednoduchá: podívejme se několik let zpátky. Ano, dnes je možno získat hypotéku s úrokovou sazbou pod dvě procenta. Ale jak drahé byly úvěry před několika lety? V roce 2009 byly kolem šesti procent. To je trojnásobek! Peníze jsou dnes prostě mimořádně levné, ale není to setrvalý stav. Ano, je možné, že někdy v budoucnu budou opět stejně levné jako dnes. Ale v období mezi tím mohou být také nehezky drahé. A vysoké úrokové sazby mohou znamenat nedostupnost úvěru, nebo problémy dlužníků se splácením.
Stavební spoření dnes již není jediným dostupným zdrojem úvěrů, ale je jediným zdrojem úrokově stabilních úvěrů. Nebo by alespoň mělo být. Stavební spořitelny dnes zažívají obtížné období, protože nízké úrokové sazby na trhu znamenají nízké zisky. Když stavební spořitelny v České republice začínaly, úročily vklady třemi procenty, úvěry byly za šest. Spořicí účty ani hypotéky tenkrát neexistovaly, peníze se daly uložit s úrokem kolem deseti procent, získat úvěr bylo obtížné. Postupně úrokové sazby klesaly a stavební spořitelny tomu přizpůsobovaly své produkty. Dnes je cena peněz tak nízká, že stavební spořitelny úročí vklady vyšší úrokovou sazbou, než spořicí účty! Dostali jsme se do neobvyklé situace, kdy stavební spořitelny úročí vklady lépe než banky a o úvěry stavebních spořitelen není zájem, protože jsou dražší než hypotéky. Zdá se však, že toto obdob pomalu končí a úrokové sazby se budou zvedat.
Co přijde?
Dá se očekávat postupný růst úrokových sazeb, které stavební spořitelny uvítají ještě více, než ostatní banky. Jakmile zdraží úvěry, stanou se úvěry stavebních spořitelen vyhledávané a žádané. Proč? Dnešní tarify stavebních spořitelen obvykle nabízejí úročení vkladů sazbou 0,5 %. To ale znamená, že úvěr ze stavebního spoření může být úročen nejvýše 3,5 %. A existují i tarify, kde jsou vklady úročeny 0,1 % a úvěr 3,1 %. Dnes to nevypadá příliš lákavě, ale jakmile se úrokové sazby pohnou směrem nahoru, stoupne také hodnota takto uzavřených smluv o stavebním spoření. Spoření již nebude tak zajímavé, hodnotu bude mít především levný úvěr.
Pak přijde důležitý okamžik, kdy by stavební spořitelny měly prokázat, že si jsou vědomy svého poslání a je důležité aby odolaly nejrůznějším pokušením. Může totiž nastat situace, kdy budou úrokové sazby na trhu natolik vysoké, že pro stavební spořitelnu bude ekonomicky výhodnější vklady účastníků na účtech stavební jednoduše uložit u jiné banky za stejný, nebo dokonce vyšší úrok, než by bylo možno získat z poskytnutého úvěru. Pokud by stavební spořitelny omezovaly poskytování úvěrů proto, aby mohly vklady klientů zhodnocovat jinde a lépe, bylo by to známkou selhání stavebních spořitelen i těch, kteří na jejich podnikání dohlížejí.
Se snižováním úrokových sazeb stavební spořitelny musely (a stále ještě musí) čelit velmi nepříjemným ekonomickým tlakům a hledaly cesty, jak si tento úděl usnadnit. Postupně zavádějí podmínky a produkty, které se pomalu, ale se znepokojivou vytrvalostí vzdalují původní myšlence stavebního spoření. Závazek pevné úrokové sazby nevnímají jako konkurenční výhodu ale jako břímě, kterého se chtějí zbavit, nebo si alespoň odlehčit. Do smluv o stavebním spoření se dostávají ustanovení, která mohou stavebním spořitelnám pomoci vyvázat se z povinnosti poskytnut úvěr za dříve sjednanou sazbu. Dobrá zpráva je, že tato ustanovení nebyla dosud v praxi uplatněna. Stavební spořitelny dnes řeší opačný problém - nízký zájem o nabízené úvěry. Ústupky od původního zaměření systému stavebního spoření jsou však již dnes velmi dobře patrné.
Stavební spoření je státem podporováno proto, aby by zdrojem dostupných úvěrů se stabilními úrokovými sazbami. Nemůžeme se nechat ukolébat dnešní situací, kdy jsou peníze levné a úrokové sazby nízké. Růst sazeb může přijít kdykoli.
