Praha (Pressweb) - Stavebnictví se neobejde bez hutního materiálu. Potřebuje betonářskou ocel pro výrobu železobetonu, plechy na opláštění či krytinu, trubky pro jednoduché konstrukce a lešení, a také profilovou ocel. Ta má široké využití, protože je základem venkovních i vnitřních konstrukcí. Její výhodou je, že je na svůj malý objem pevná a odolná, dá se krátit a snadno svařovat. Už dávno se nestaví podpěrné pilíře z cihel či kamenů, tento materiál nahradila ocel nebo železobeton. Základem jsou ocelové tyče o různém průřezu. Volba vhodného průřezu záleží na charakteru stavby a například i opláštění.
I profil známý jako traverza nebo íčko
Ocelové profily se rozlišují podle průřezu, které se označuje podle velkých písmen I, U, T a H. Takzvané traverzy nebo íčka je I profil, který je nejběžnější. Používal se pro nosníky, překlady nad okny či jako díl konstrukcí. Průřezy ocelových profilů měly dříve stabilní rozměry, v posledních desetiletích se však nabídka profilů rozšířila o druhy, které mají různé rozměry průřezů a označují se jako IPE, UPE, HEB či HEA. Jsou vhodné nejen pro výrobu konstrukcí, ale i jako pojezdové dráhy průmyslových jeřábů do skladových a výrobních hal.
Ocelové profily se chrání proti povětrnostním vlivům zejména zinkováním
Ocelové tyče, stejně jako I profil, se mohou povrchově upravovat, aby byly odolné vůči povětrnostním vlivům. Nejlevnější metoda je nátěr barvou, který se však musí často opakovat. Velmi účinné je potažení ochranným kovem, nejběžnější je zinek nebo různé slitiny. Je také několik způsobů nanášení zinku, a to ponoření do zinkové lázně, galvanizace a stříkání či metalizace. Nyní se uplatňuje zejména stříkání zinku na již hotovou konstrukci, což je sice dražší, ale jednodušší, než zinkování jednotlivých dílů a následné svařování.
