Praha (Pressweb) - Kultovní rytmikál z roku 1991 ožívá na divadelních prknech. Každý, kdo v devadesátých letech vnímal kulturní vývoj, Kouř zná. Kdo se narodil až po Kouři, zná slavný Arnoštkův hit “Je to fajn fajn fajn, je to fajn.” Mirek se opět s cigaretou v ruce a trochu znuděně stává tváří malé revoluce, Kotě je opět projekcí všech možných i nemožných mužských fantazií o femme fatale, ředitel je opět ideologickým nabubřelcem, máničky negují, svazáci naopak servilně přikyvují, nikdo nepracuje, ale plán se plní na 110 procent. A na režijní stoličku nezasedne nikdo jiný než původní Arnoštek.
Kouř je zásadním počinem Pražské Pětky, spojil se tu režisér Tomáš Vorel s hlavní postavou recitační skupiny Vpřed Lumírem Tučkem a spolu s vynikajícími herci stvořili jedinečnou poetiku prolínání vážného s nevážným, ironie s obdivem, reality s bizarností, skutečnosti s absurditou. Nemáme lepší možnost, jak oslavit třicátiny této kultovky než jejím převedením na jeviště v režii Šimona Cabana a v úzké spolupráci s Lumírem Tučkem, který si v divadelním Kouři zahraje disidenta/kotelníka Křížka. Adaptace Šimona Cabana pracuje s tím nejlepším, co materiál kolem Kouře vydal. Šimon měl k dispozici svůj vlastní rozsáhlý archiv, archiv Tomáše Vorla a živou paměť Lumíra Tučka a Michala Vícha. Zazní zde tak řada písní, které se do filmu nevešly, dořekne se tak řada situací, které jsou ve filmu jen naznačené.
Šimon Caban ke Kouři dodává: "Když Kouř vznikal - a točil se vlastně opravdu těsně před revolucí v posledních dnech minulého režimu, z jehož prudy jsme si dělali legraci, nikdo z nás nepředpokládal, že se z něj stane asi nejikoničtější počin Pražské pětky. A nejen kvůli Arnoškovi, roli, která se mnou už asi navždy bude spojená. Kouř má v sobě totiž kromě unikátní atmosféry antimuzikálu - rytmikálu - i zhuštěné svědectví o normalizačním duchu pozdního socialismu. A my jako bychom se určitých prvků normalizace pořád nemohli zbavit. I proto to má cenu. I proto je Kouř stále aktuální."
