Ostrava (Pressweb) - Máme doma maličký uzlíček naší lásky. Šimonko má půl roku a řeknu vám roste do krásy. Věk už nato má a tak jsme rozhodli odjet s ním na noc mimo domov. Sestra měla vlastní postýlku po dětech, tak s tím problém nebyl. Sbalené všechny věci a může se jít na výlet. Konečně, křičelo celé mé nitro. Nemůžu tvrdit, že mě to doma nebavilo, ale přece jen na chvíli vyběhnout ze stereotypu není špatné.
Došli jsme v pořádku. Šimonko v autě nikdy nespal, tak jsem se těšila na chvíle po našem příchodu. Uložím ho do dětské postýlky a hodinu máme klid a čas na mluvení při kávičce. No, ale mýlila jsem se.
Naše dítě v novém prostředí usnout prostě nechtělo. Pláč a nářek, který k nám šel z dětského pokoje trhal uši. Rozhodla jsem se nechat ho tak. Vybrala jsem ho z dětské postýlky a hráli jsme se. Naivně jsem doufala, že pokud se unaví přenesu ho a bude. Ano naše děťátko se unavilo, usínalo vsedě, ideální čas pro přenos. Ale zas se dostavil neúspěch. Jemu se zkrátka do dětské postýlky jít nechtělo. S sebou jsme si vzali jen golfový kočárek, tam rozhodně spát nemohl. Následovalo uložení do klasické postele. Podařilo se. Náš poklad obložený peřinami ze všech stran, spokojeně oddychoval a snil sníčky.
Po hodince vstal jako znovu zrozený a mi jsme spokojeně mohli vyjít na procházku. Bydlíme v paneláku a pobyt na čerstvém vzduchu mu neuškodí. Dovádění, houpání na houpačce a hraní se protáhlo do pozdních hodin. Viděla jsem na malém, že je ten správný čas, uložit se na noční spánek.
Překvapení nastalo po uložení do postýlky. Šimonovi se prostě nelíbila. Pláč, jakoby ho bolelo bříško vyvolával ve mně paniku. Po třetím pokusu znovu uložení jej do dětské postýlky jsme to vzdali. Spali jsme spolu na posteli. Dítě se probudilo s růžovými lícemi a po přespání noci. Mimochodem poprvé prospal celou noc v kuse. I když mi jsme byli trošku rozlámaný, návštěva proběhla úspěšně. Dnes už vím, že náš Šimon se rozhodl, že není postýlka jako postýlka. Na návštěvy jej vždy ukládám do té jeho. Bereme si ji jednoduše s sebou.
