Praha (Pressweb) - Mnoho oborů se neobejde bez hutního materiálu. Využívá se zejména ve strojírenství, stavebnictví, chemickém a karosářském průmyslu. Například betonářská ocel je nezbytnou podmínkou výroby železobetonu. Využívají se nejen tyče, tzv. roxory, ale také kari sítě pro betonování základových desek. Charakteristickým rysem betonářské oceli je tzv. žebírkování, což jsou výstupky po obvodu tyčí. Umožňují pevnější a těsnější spojení oceli a betonu. Dalším druhem hutních výrobků jsou trubky. Dělí se na svařované a bezešvé, oba druhy mají široké využití.
Trubky jsou svařované i bezešvé
Svařované trubky se používají v energetice, dále na výstavbu různých konstrukcí, přístřešků, ramp a podií, případně pro vedení tekutin pod nízkým tlakem. Vyrábějí se z pásové nebo ploché oceli podélným svařováním. Ocelový pás se zahřeje, poté zakrouží a spoj se svaří. K tomu se využívají plynové hořáky, elektřina nebo laserové svařování. Při výběru svařované trubky rozhoduje účel použití. Pro vedení tekutin a plynů pod tlakem se uplatňuje bezešvá trubka. Vyrábí se válcováním, tažením, vytlačováním či protahováním za tepla i za studena. Je dražší než svařovaná trubka.
Trubka může být i zajímavým architektonickým prvkem
Bezešvé trubky se dělí na silnostěnné a tenkostěnné a uplatňují se v energetice, chemickém, strojírenském a automobilovém průmyslu. Jsou součástí složitých hydraulických a pneumatických zařízení a odolávají i vysokým tlakům. Některé výrobky, které jsou součástí zdravotnických, potravinářských strojů a zařízení a také dopravních prostředků, se potahují zinkem. Jsou pak odolnější vůči vlhkosti a působení různých chemických sloučenin. Pozinkovaná trubka se často využívá jako dekorativní prvek při výrobě konstrukcí pro výstavy a architektonické doplňky staveb.
