Praha (Pressweb) - Prvním darem v manželství, který si navzájem vyměníte, jsou obroučky. Obroučka se považuje za prastarý symbol lásky a věčnosti: kruh představuje nekonečno, nikde nezačíná a nikde nekončí.
Snubní prsteny patřily k typickým symbolem svatebních obřadů už u našich předků. První důkazy o jejich existenci jsou staré více než 4000 let a pocházejí z Egypta. V roce 860 prohlásil papež Mikuláš l. obroučky za povinnou součást svatby. Prsten, pokud možno zlatý, navlékal muž ženě. Jestliže jeden z partnerů manželský slib porušil, byl exkomunikován z církve. Ženě dokonce hrozil doživotní klášter.
Stávalo se, že na platinový, zlatý nebo stříbrný prstýnek nebyly peníze a tak stejně jako drahý kov, posloužily i mosazné či měděné kroužky, někdy dokonce i kroužky ze slámy. Hodnota takového "šperku" z lásky byla nevyčíslitelná. Až do 19. století převládal zvyk, že prstýnky nosily jen ženy.
Jak je to dnes?
Snubní prsteny, které si vyberete, by se vám měly líbit a měly by být také praktické. Věnujte proto jejich výběru dostatek času. Pamatujte na to, že obroučka vás provází a zdobí po celý život. Měla by vystihovat vaši osobnost a vkus. Popřemýšlejte jaký typ drahého kovu se vám líbí nejvíce - platina, bílé, žluté, červené zlato, případně jejich kombinace. Také zvažte, zda by se vám nelíbily obroučky zdobené "kamínky". Při výběru obrouček dbejte na ryzost drahého kovu. V každém zlatnictví vám ochotně poradí, pomohou při výběru a poskytnou informace týkající se ryzosti kovu. Pokud máte vlastní představu jak by měly vaše obroučky vypadat, dejte si je udělat na míru. Jako materiál se dají použít staré šperky a různé úlomky zlata. Na vnitřní stranu obrouček se dají spolu s datem svatby vyrýt iniciály, nebo celá jména snoubenců, popřípadě krátké vyznání lásky. Pokud jste pověrčiví, odložte vyrytí textu na vhodnější příležitost: k výročí svatby, nebo jiné zvláštní události. Obroučky by se neměli před svatbou nosit, ani zkoušet (ovšem s výjimkou zlatníka).
