Praha (Pressweb) - Zlaté české ručičky, zlatá střední cesta, zlatá budoucnost či staré zlaté časy (například zlatá šedesátá), mít zlato v hrdle, zlatý věk nebo zlatá medaile... To jsou floskule a označení, která jednoznačně dokazují, že zlato je kovem, který nás lidi bezmezně fascinuje. A dělá tak již po celá tisíciletí. Prostupuje historii lidské společnosti více než kterýkoliv jiný kov již od pravěku, kdy byl díky své snadné opracovatelnosti nejoblíbenějším kovem pro ozdobné předměty. Staří Egypťané věřili, že jejich bohové jsou ze zlata, staří Řekové zase, že jejich bohům koluje zlatá krev v žilách a zlatá jablka, chráněná kmenem Hesperidek, přinášela člověku nesmrtelnost. Pro staré Inky bylo zlato symbolem samotného slunce. Nemůže tedy být divu, že se ke zlatu s uctivostí upínáme i v současnosti.
Obzvláště podíváte-li se na současný stav na těch největších ekonomických trzích: ty měny, které by měly být stabilní, na kterých by měla stát takřka celá světová ekonomika, se vůči sobě pohybují stylem, který připomíná návštěvu na horské dráze. Státy považované za nejbohatší jsou si vzájemně tak moc zadlužené, že prakticky neexistuje žádná „cesta ven“. A většina bohatství, se kterým se pracuje na bankovních účtech a akciových trzích, je v podstatě pouze „fiktivní“.
Je proto jenom logické, že mají lidé problém svěřit svoji budoucnost papírovým penězům a investičním fondům. Jak řekl Voltaire: „Všechny papírové peníze se nakonec nevyhnutelně vrátí zpět ke své opravdové vnitřní hodnotě: nula!“ Taková investice může vlivem inflace nebo v případě nějaké větší ekonomické krize (a ne, že by nad námi nějaká vždy nevisela jako pověstný Damoklův meč) rychle pozbýt na své hodnotě.
Naštěstí je tu zlato. Investiční zlato představuje způsob, jak svoje bohatství skutečně uchovat - ve fyzické podobě. I proto se o nákup zlata intenzivně zajímá stále více osobností světové ekonomiky.
