Praha (Pressweb) - Líbí se mi právě probíhající reklamní kampaň (myslím, že je na nabídku práce na jobs), kde se vysmátý týpek těší na pondělní ráno, až zase půjde do práce. U většiny lidí to bývá spíše naopak. Už v průběhu neděle (někteří již od samého rána) chytnou depku z toho, že se blíží začátek pracovního týdne. Sama jsem měla období, kdy jsem už celou neděli se sevřeným žaludkem pomýšlela na pondělní poradu v práci… Nic příjemného a půlka víkendu zkažená. Jenže kolik lidí se do práce opravdu těší? Ruku na srdce, kolik takových znáte ve svém okolí? A naopak, kolik lidí, které znáte, to v práci štve? A kolik z nich kvůli tomu podá výpověď ze zaměstnání? Asi moc ne… To, že nás to v zaměstnání příliš nebaví, nebývá většinou pádným důvodem pro to, abychom dali výpověď. Vždyť je to práce, děláme ji kvůli obživě, nečekáme, že nám bude přinášet radost. Chodíme tam z povinnosti a většina lidí ji bere jako nutné zlo. Potřebujeme ji. Nedáme přece výpověď ze zaměstnání jen kvůli takové malichernosti, že se tam ráno netěšíme. Nemůžeme přece riskovat, že pro svůj rozmar zůstaneme bez práce, nebudeme mít z čeho platit nájem a starat se o rodinu… Strach z nejistoty zvítězí. Anebo možná lenost hledat si jinou práci. Absolvovat pohovory, zaučovat se, seznamovat se s novými lidmi… A to je škoda. Vždyť v práci trávíme velkou část života a nejsme-li tam spokojení, můžeme si život pěkně znepříjemnit. Neříkám, že se musíte už v neděli radovat z toho, že je zítra pondělí, ale mít kvůli práci žaludeční vředy… Dlouhodobý stres nám nejen pokazí radost ze života, ale může mít i neblahý vliv na naše zdraví či rodinný život.
A co vy – těšíte se do práce? Pokud ne, možná je čas poohlédnout se po nové práci.
