Praha (Pressweb) - Betonářská ocel je hutní materiál, který se nejvíce využívá ve stavebnictví. Přidává se do čerstvého betonu a spojením tohoto materiálu a ocele vzniká železobeton. Právě ocel dává železobetonu mimořádnou odolnost vůči tažným silám. Z betonářské tyčoviny se svařuje armatura, tedy konstrukce podle požadovaného tvaru budoucí stavby, do níž se potom naleje čerstvý beton. Ocelové tyče musí být dobře obaleny betonem, aby se k nim nedostala voda a nezpůsobila korozi. Ta by výsledný železobeton poškodila. Pro betonování plochých desek se používají kari sítě.
Kari sítě ve spojení s betonem vytvářejí železobeton
Beton, který není vyztužen ocelí, má nízkou roztažnost, snadno praská. Do vodorovných betonových desek, ale i svislých stěn se dávají kari sítě. Jsou svařeny z drátů se žebírkováním až 10 mm silných s různě velkým oky. Čím menší oka, tím je výsledný železobeton pevnější. Kari sítě se prodávají už svařené v deskách většinou o rozměrech 2 x 3 m až 2,40 x 6 m. Ocelové sítě se dají stříhat a svařovat, takže se s nimi na místě snadno pracuje. Někdy jsou ocelové sítě mírně zkorodované, ale to není na závadu, naopak rezivá vrstvička ještě zvyšuje plochu, na kterou se beton naváže.
Do hutního materiálu patří i trubky, plechy či profilová ocel
Ocelové tyče se žebírkováním nebo kari sítě nejsou jedinými druhy hutního materiálu. Do této kategorie patří například trubky, které se vyrábějí válcováním za tepla i za studena, nebo tažením či protahováním. Slouží k vedení plynů a tekutin. Pokud je nutné tlačit tekutinu pod velkým tlakem, používají se trubky bezešvé, které jsou odolnější. Dalším druhem hutního materiálu je profilová ocel. Jsou to různé tyče o průřezu podle velkých písmen U, T, H a I, lidově se jim říká traverzy nebo nosníky. Uzavřené ocelové profily se nazývají jakly.
