Lenka, sestřička z dětského oddělení, se kterou jsem se seznámil na své praxi na dětském oddělení okresní nemocnice, mne zaujala. Líbil se mi její přístup a nadchlo mne i to, že se třeba zajímá o historii svého ošetřovatelského povolání. Připadá mi to naprosto úžasné. Spousta lidí se totiž vůbec nezajímá o to, co se děje kolem nich. Kvůli penězům jsou ochotní dělat cokoli.
Povídáme si, jak se oblékat do práce
Já ale beru lékařské povolání tak trochu jako poslání a jak jsem zjistil, tak Lenka zase to svoje sestřičkovské. Začali jsme se bavit o tom, jak se oblékat do práce. Obdivoval jsem její oblečení, které mělo zcela jistě na malé pacienty pozitivní vliv. „Víš, nikdy jsem nebyla žádná velká manekýna. Mám pár kousků, které jsou mi příjemné, ráda je nosím, jsou praktické a dají se taky sladit k sobě. To platí jak o civilním, tak i pracovním oblečení,“ svěřila se mi u kafe. „Docela mně baví zkoumat historii ošetřovatelství včetně oblečení, které se nosilo,“ dodala. Každá profese si žádá jiné oblečení, jak zjistíte v následujícím článku a každá má svoji historii.
Začínám pátrat po historii
Po jejích slovech jsem si uvědomil, že vlastně vůbec nic nevím o tom, jaké oděvy v minulosti nosili lékaři. „To je škoda,“ řekl jsem si. Bylo mi to líto. Člověk by o tom něco vědět měl a tak když jsem měl trochu času, začal jsem pátrat. Po knihovnách, po internetu… Jaké bylo moje překvapení, když jsem zjistil, že lékařské pláště a jejich svět vznikly teprve v 19. století. Moje představa toho, že bílé pláště tu byly tak nějak odjakživa je tedy naprosto scestná. No jasně, vlastně je to úplný nesmysl, není divu.
Bílá unavuje i moje oči
Vlastně teprve tehdy, kdy si lidé začali uvědomovat, jak se vlastně šíří bakterie a jak jim v tom bránit, začali se zabývat pracovními oděvy, tedy plášti. Volili takové, na kterých se dala snadno rozpoznat špína a různé nečistoty. Začala tedy vítězit bílá. Objevovala se v nemocnicích úplně všude. Jenže ruku na srdce. Bílá sice znamená neposkvrněnost, čistotu, hygienu, sterilní prostředí. Jenže přemíra bílé není také ideální. Unavuje oči. Schválně zkuste být v bíle vykachlíkované místnosti jakou je operační sál, mít na sobě bílý plášť, před vámi bíle zarouškovaný pacient…I já si uvědomuju, že tolik bílé je na mně prostě moc. Ostatně jakékoli pracovní oblečení si žádá inovace, nejenom to zdravotnické, ale třeba i záchranářské či hasičské, jak se dozvíte tady.
Nechci být časovaná bomba
Vsadím se s vámi, o co chcete, že po nějaké chvíli vašim očím začne ta přemíra bílé vadit. A operatér, který je unavený a špatně se mu kouká, to je jako časovaná bomba. Prostě kdokoli z doktorů, ani já nechceme být časovanou bombou, která kdykoli může selhat a vybuchnout a odskáče si to pacient. Nezbývalo tedy, než začít přemýšlet o tom, jestli by se nedala zvolit nějaká jiná barva, na které by také byla dobře vidět špína, krev a různé nečistoty. Na druhou stranu by ale neunavovala oči.
Už chápu, že krev nevypadá tak hrozné
„Věděla jsi, že zavádění barev do zdravotnického oblečení nemají na svědomí mladé doktorky a sestřičky vyznávající módní trendy, ale sami chirurgové?“ vychrlil jsem další den na Lenku. Ta se smála. „Vidím, že jsi studoval,“ povídá s úsměvem. „Jo, je to tak. Sami chirurgové zjistili, že zelená a modrá jsou příjemné barvy, které nezatěžují oči, a přitom na nich dobře vidíš i všechnu špínu a krev. Možná je důležité i to, že na té zelené a modré krev nevypadá tak hrozně jako na bílé,“ zamyslela se Lenka. Dal jsem jí za pravdu. Ale o tom jak se do zdravotnictví dostaly i jiné barvy si povíme jindy.
