Praha (Pressweb) - Pro betonování velkých vodorovných ploch jsou nutné kari sítě. Jde o ocelové dráty svařené kolmo k sobě, takže vytvářejí pravidelnou síť se čtvercovými oky. Tloušťka drátů je od 4 do 10 milimetrů, liší se také velikostí ok. Povrch drátů je tzv. žebírkovaný, to znamená, že má na svém obvodu výstupky, aby se k oceli beton dobře přichytil. Vkládáním oceli do betonu se zlepšují jeho fyzikální vlastnosti, protože beton je velmi odolný vůči tlaku, ale ne proti tažným silám. Tuto důležitou vlastnost dodá betonu až ocel. Spojením betonu a ocele vzniká mimořádně odolný nový materiál železobeton.
Kari sítě v betonu zvyšují odolnost vůči tahu
Vodorovná betonová plocha bez použití kari sítě by za čas popraskala působením tepla a chladu, protože ty způsobují roztahování a smršťování betonu. S ocelí však zůstane pevná a bez prasklin, protože tažné síly se přenášejí na ocelovou výztuž. Síla betonové desky a její umístění ovlivňují výběr rozměrových parametrů kari sítě. Čím silnější drát a menší oka, tím odolnější bude výsledný železobeton. Při betonování dalších objemových částí staveb se využívají ocelové tyče, tzv. roxory, které jsou také žebírkované. Ty se svařují do konstrukcí, která se pak prolévá čerstvým betonem.
Ocelová výztuž musí být vždy dostatečně obalena betonem
Pokládání kari sítě při betonování má svá pravidla. Sítě se nesmí klást přímo na podkladovou plochu, ale na podložky – plastové či kovové. Beton totiž musí obalit kompletně ocelový drát, aby se k němu nedostala voda. Minimální vrstva je dva centimetry. Stejně tak se roxory nesmí dotýkat bednění. Špatně připravený železobeton má trhliny a obnaženou ocelovou výztuž. Proto je nutné používat pěchovadla, aby byl beton kompaktní a bez vzduchových bublin. Pokud se voda dostane k ocelové výztuži, ta postupem času zkoroduje, a betonová stavba tak ztratí schopnost odolávat tažnými silám. Výsledkem je zborcení stavby.
