Praha (Pressweb) - Vedle kompozitních materiálů, které se zřejmě ještě rozšíří s využíváním 3D tiskáren, bude mít stále ve stavebnictví své nezastupitelné místo beton, přesněji železobeton. Používá se v celém světě už více než sto let a díky němu můžeme obdivovat mrakodrapy a gigantická vodní díla. Spojení ocele a betonu bylo převratným vynálezem. Beton dal železobetonu odolnost v tlaku a ocel v tahu. Betonářská ocel se dnes rozlišuje na tyče o různém průměru a kari sítě. Na svém povrchu mají typické výstupky, tzv. žebírkování, které zvyšuje styčnou plochu a umožňuje pevnější spojení betonu a ocele.
Kari sítě musí být obaleny dostatečnou vrstvou betonu
Při výrobě železobetonu je nutné obalit ocel dostatečnou vrstvou betonu, aby k ní nepronikla voda. To je zásadní požadavek pro to, aby železobeton vydržel plnit svoji funkci mimořádně odolného materiálu po dlouhou dobu. U železobetonových staveb je požadavek, aby vydržely sto let. Železobetonová střecha římského Pantheonu je stará téměř 1 900 let. Ale kvůli chybám v technologických postupech se může voda dostat až k oceli a způsobit jeho korozi. Železobeton pak ztratí svoje vlastnosti a to ohrozí celou stavbu. Ocelové tyče v betonu, stejně jako kari sítě mají být obaleny minimálně dvoucentimetrovou vrstvou betonu.
Při betonování se používají vibrační stroje
Pro betonování vodorovných betonových ploch, zejména základových desek, jsou kari sítě naprostou nutností. Bez nich by beton ztratil svoji schopnost odolávat tažným silám. Postup při betonování základové desky vypadá následovně: kari sítě se nepokládají na podklad, například na udusanou zeminu či štěrk, ale na plastové či kovové podložky, které umožňují, aby armatura byla obalena betonem. Sítě kari se také nesmí dotýkat bednění. Při betonování se využívají vibrační stroje, které zajistí, aby beton zcela vyplnil daný prostor.
