Praha (Pressweb) - Při přípravě větších betonových ploch se nesmí zapomínat na ocelové výztuže. Beton je velmi odolný materiál vůči tlaku, ale má podstatně horší vlastnosti vzhledem k tažným silám. Každý si všimne starých betonových ploch, které pokládali lidé svépomocí - jsou poškozené četnými prasklinami. Je to proto, že v betonu chyběla betonová výztuž. Při změnách teplot se beton roztahuje a smršťuje a tyto síly stačí k tomu, aby beton bez ocelové výztuže popraskal. Dnes se do větších betonových ploch musí dávat tzv. kari sítě, což jsou ocelové dráty svařené kolmo k sobě. Dráty jsou až 10 milimetrů silné a s různě velkými oky.
Kari sítě se pokládají na podložky
Při výběru kari sítě je rozhodující výška vrstvy betonu a účel betonové plochy. Projektant poté vybere vhodnou síť, aby vznikla požadovaná železobetonová plocha s dostatečnou nosností a odolností. Kari sítě se však nepokládají přímo na zem, musí se dávat na podložky. Používají se ocelové nebo plastové. Je žádoucí, aby kolem oceli byla minimálně dvoucentimetrová betonová vrstva. Správného rozložení čerstvého betonu se dosáhne za použití vibračních zařízení. Jednotlivé díly se překládají přes sebe a minimální přesah by měl činit 30 centimetrů. Betonářské sítě se mohou dávat také na sebe, když je vrstva betonu vysoká.
Příčinou poškození železobetonu je většinou koroze
Kromě kari sítě patří mezi betonářskou ocel také roxory, což jsou ocelové tyče různého průměru. Při betonování objemových staveb se ocelové tyče svaří do požadovaného tvaru a poté se prolévají čerstvým betonem. Výsledkem je vůči tlaku i tahu odolný železobeton. Špatně zpracovaný železobeton má vzduchové bubliny, jimiž se k oceli může dostat voda. Ocel postupně zkoroduje a železobeton ztratí svoje vlastnosti. Příčinou poškození železobetonových staveb – mostů, přehrad či výškových budov je v drtivé většině případů právě koroze ocelové výztuže.
