Praha (Pressweb) - Stavební spoření je specifický finanční produkt zaměřený na podporu financování bytových potřeb. Kromě České národní banky, která na stavební spořitelny dohlíží v roli bankovního regulátora, sleduje vývoj v tomto sektoru také Ministerstvo financí. To především kontroluje nároky klientů na státní podporu a plánuje pro státní rozpočet výdaje, které na ni budou vyčleněny. Ministerstvo financí také zveřejňuje některé zajímavé informace o vývoji stavebního spoření ČR, které je možno dále analyzovat. Tím se zabývá mimo jiné také server stavebky.cz, který obsáhle komentoval nové údaje za rok 2016.
Objem nových smluv o stavebním spoření vzrostl o 12 %
Již dříve byly publikovány obchodní výsledky stavebních spořitelen za loňský rok, které signalizovaly růst zájmu o stavebním spoření. stavebky.cz sledují kromě dat MF také údaje ČTK o obchodech stavebních spořitelen, ze kterých byl patrný růst. Jistým překvapením je skutečnost, že data MF vykazují ještě větší nárůst než údaje ČTK. Rozdíl v údajích vzniká systematicky tím, že MF sleduje nově uzavřené smlouvy o stavebním spoření, zatímco ČTK eviduje navíc i zvýšení cílových částek. Zdá se tedy, že skutečně nových smluv přibývá více, než jsme si donedávna mysleli, zatímco zvyšování cílových částek je na ústupu.
Podrobnějším zkoumáním časových řad bychom mohli zjistit, že nejde o náhodný výkyv, ale dlouhodobý trend. Skutečně podíl zvýšení cílových částek na nových obchodech stavebních spořitelen již několik let setrvale klesá. Tuto skutečnost si můžeme dát do souvislostí s neochotou stavebních spořitelen zvyšovat cílové částky u starších smluv. Smlouvy uzavřené před několika lety totiž mají sjednané vysoké úrokové sazby z vkladů a jsou mezi klienty nesmírně oblíbené. Taková smlouva o stavebním spoření totiž zajistí při stejné míře rizika několikanásobně vyšší úrokový výnos než spořicí účty. Klient však nesmí naspořit více než je cílová částka a zde vzniká konflikt mezi klientem a stavební spořitelnou. Klienti, kteří mají naspořenou téměř celou cílovou částku žádají stavební spořitelny o její navýšení, což však stavební spořitelny odmítají. Vysoce úročené smlouvy o stavebním spoření jsou totiž pro stavební spořitelny nevýhodné a snaží se jich co nejrychleji zbavit. Se zvýšením cílové částky proto stavební spořitelny souhlasí především v případě, kdy má klient zájem o financování a přeje si čerpat úvěr. Zvýšením cílové částky si totiž klient zvýší také objem čerpaného úvěru. A pro stavební spořitelnu takové zvýšení nepředstavuje problém, protože takovou změnu cílové částky obvykle spojí se změnou úrokové sazby. Druhým případem, kdy stavební spořitelny akceptují návrh klienta na zvýšení je situace, kdy jde o relativně novou smlouvu o stavebním spoření s nízkou úrokovou sazbou.
Spořících klientů ubývá
I přes rostoucí počet nových smluv však celkový počet klientů ve fázi spoření ubývá. To je způsobeno tím, že počet končících smluv roste rychleji než počet smluv nových. Příčiny této skutečnosti jsou dvě. Tou první je vysoký počet nových smluv v minulosti. V letech 2006 až 2010 bylo každý rok uzavřeno více než 500 tis. nových smluv o stavebním spoření, v roce 2008 to bylo dokonce 705 tisíc. V roce 2016 jich však bylo i přes dvanáctiprocentní růst jen 403 tisíc. Smlouvy uzavřené dříve tedy postupně končí a nejsou dostatečně nahrazovány smlouvami novými.
Druhým důvodem poklesu evidovaných smluv jsou samy stavební spořitelny. Klienti by byli ve velké míře ochotni spořit déle než šest let (což je zákonem stanovené minimum pro získání nároku na státní podporu), ale stavební spořitelny se jich snaží spíše zbavit. Důvodem jsou již zmíněné úrokové sazby. O "drahé" vklady nemají stavební spořitelny zájem, proto u těchto starých a nákladných smluv snižují úrokové sazby, mnohdy až na prohibitivní úrovně a tím uspíší rozhodnutí klientů smlouvy ukončit. V některých případech zákon či uzavřené smlouvy neumožňují vysokou úrokovou sazbu změnit a pak sahají stavební spořitelny k drastičtějšímu opatření, což je jednostranné ukončení smlouvy o stavebním spoření.
Stavební spořitelny se tedy samy aktivně podílejí na snižování počtu spořících klientů a objemu vkladů. Z ekonomického hlediska je to pochopitelné, protože příliš nákladná pasiva nemůže stavební spořitelna dostatečně zhodnotit. Kromě poskytování úvěrů nemají stavební spořitelny mnoho možností, kam vklady umístit a tyto zákonem povolené možnosti přináší velmi nízký úrok. Snížení bilanční sumy je proto do jisté míry logické a správné. Do jisté míry proto, že růst úrokových sazeb je již na dohled a s rostoucí cenou peněz nepochybně poroste i zájem o úvěry stavebních spořitelen. Stavební spořitelny se proto budou muset přepnout z režimu "přebytek vkladů" do modu "velký zájem o úvěry".
Na státní podpoře ministerstvo financí ušetřilo
Státní kasu přirozeně zajímá také položka "vyplacená státní podpora". V roce 2016 stát vyplatil na státní podpoře celkem 4,28 mld. Kč, což je o 6,2 % méně než v roce 2015. Tento pokles je přirozeným důsledkem klesajícího počtu účastníků stavebního spoření.
Státní podpora ostatně klesá již od roku 2005, kdy dosáhla svého maxima. tehdy stát vyplatil rekordních 16,1 mld. Kč. Tento nepoměr je dán historickým vývojem posledních více než deseti let. Především od roku 2004 postupně klesala výše státní podpory ze 4500 na dnešních 2000 korun. Tento pokles se projevil nejvíce v roce 2012, kdy vstoupila v účinnost novela zákona o stavebním spoření, která snížila státní podporu retroaktivně, tedy i pro smlouvy uzavřené před účinností změny zákona (dřívější změny státní podpory se týkaly pouze nově uzavíraných smluv).
Pouze nové smlouvy postihla i novela účinná od ledna 2004, která snížila státní podporu ze 4500 na 3000 Kč ročně. To způsobilo, že v roce 2003 uzavřel novou smlouvu o stavebním spoření rekordně vysoký počet klientů, kteří si takto pojistili starší (a tedy i vyšší) státní podporu. Důsledkem toho byl enormní růst státní podpory v dalších letech, který se projevil již zmíněným rekordem v roce 2005.
Kam se bude stavební spoření ubírat?
Je velmi pravděpodobné, že nás v nadcházejících měsících čekají pomalé změny. Růst úrokových sazeb přestane být tématem akademických debat a stane se realitou. A s růstem úrokových sazeb na trhu přijde zvýšení konkurenceschopnosti stavebních spořitelen v úvěrové oblasti. Stavební spořitelny by z toho mohly silně profitovat, protože to pro ně bude impulzem pro expanzi. Nezájem o vklady se změní v zájem, v některých případech možná dokonce v silný zájem. Zastaví se pokles bilančních sum a přejde v postupný růst. Kromě toho se zvýší i ziskové marže a akcionáři se budou moci těšit na vyšší zisky. Vše tedy nahrává optimistickým výhledům. Je však třeba upozornit na to, že tyto světlé zítřky jsou podmíněny růstem tržních sazeb a uvážlivým finančním řízením. Nabrat zpět depozita dříve odmítaných klientů může být pomalé a stavební spořitelny budou muset dávat pozor, aby je zájem o úvěry nezastihl nepřipravené.
