Praha (Pressweb) - V první části našeho tohoto týdenního seriálu o stavebních materiálech jsme se věnovali jejich historii, tomu, jak to vlastně celé začalo a jak se obyčejné stavitelství dostalo až k architektuře. V této části si povíme něco o současných stavebních materiálech.
Který je nejpoužívanější?
To se nedá jednoznačně říci. Pokud budeme brát v úvahu pouze stavitelství rodinných domů, respektive bytovek, i zde máme hned několik stavebních materiálů, které jsou využívány ve velké míře. Určitě však mezi ně patří již v minulé části zmiňovaná cihla, jelikož klasické zděné domy se těší stále velké, ba možná i největší oblibě.
Pak tu máme beton, kámen, dřevo, samozřejmě i materiály, jako je portlandský cement či malta a tak bychom mohli pokračovat snad donekonečna. Pojďme se však blíže podívat alespoň na několik z nich.
Beton
Začneme tedy s betonem. Svými vlastnostmi patří cementový beton mezi nejpoužívanější stavební materiály. Má vysokou pevnost v tlaku, ale malou pevnost v tahu a smyku. Pevnost v tlaku je podle potřeby v rozmezí od 5 do 50 MPa. Beton má vlastnosti přírodního kamene, čili trvanlivost a pevnost.
Pro zvýšení pevnosti v tahu a únosnosti se vyztužuje ocelovými pruty, drátky a sítěmi (železobeton). Jeho pevnost a vlastnosti se mění složením a zpracováním směsi. Pevnost je i jeho nevýhodou, protože rekonstrukce betonových konstrukcí jsou velmi pracné. Pevnost závisí hlavně na frakce písku, nebo štěrku. Nejpevnější a nejdražší jsou vibrovalané betony s malou frakcí písku.
Je snadno tvarovatelný a umožňuje s pomocí bednění vytvořit v rámci statických možností rozmanité tvary. Je odolný vůči chemickým látkám, vysokým teplotám, je trvanlivý a má objemovou stálost. Trvanlivost betonu je velká ve vodě i na vzduchu.
Malta
Něco musí sloužit i jako pojivo mezi jednotlivými komponenty stavby a to něco je například malta, kterou se většinou spojují cihly a stejně jako omítková hmota. Známe maltu vápennou, vápeno cementovou a cementovou. Skládá se z písku, cementu, vápna a vody.
Portlandský cement
Portlandský cement je nejvíce používaným druhem cementu při výrobě betonu a malty. Obsahuje směs oxidů kovů alkalických zemin vápníku, dále oxidy křemíku a hliníku. Je vyráběn pálením vápence, který je zdrojem vápníku, s jílem nebo s pískem, čili zdrojem křemíku, čímž vzniká "spečenina" se zdrojem sulfidů - nejčastěji jde o sádru. Výsledný prášek po smíchání s vodou začne hydratovat a tím tuhne.
Portlandský cement byl poprvé vyroben ve Velké Británii na počátku 19. století a jeho název je odvozen od podobnosti s portlandským stavebním kamenem, který se těží v Dorsetu na ostrově Isle of Portland.
ETFE
Dejme si nyní něco méně tradiční. Pokud chce někdo postavit třeba sportovní halu s průsvitnou střechou, použije k tomu právě tento materiál. Jde o ethylen-tetrafluorethylen. Za tímto krkolomným názvem se skrývá materiál, který sice na první pohled může působit jako pevnější igelit, ale ve skutečnosti jde o látku s podstatně lepšími vlastnostmi.
Je to plast s vysokou odolností vůči korozi, s vysokou pevností a trvanlivostí, pokud jde o rozsah teplot. Na rozdíl od skla má jen jedno procento jeho hmotnosti a propouští až 95 procent světla. A to ještě nemluvíme o jeho ceně, která je zejména kvůli nízké hmotnosti, která nevyžaduje takovou mohutnou nosnou konstrukci, jako by tomu bylo v případě použití skla.
