Praha (Pressweb) - Ve stavebnictví už se velmi málo používá prostý beton, který je málo odolný na tah a ve větších plochách snadno praská. Nahradil ho železobeton, což je spojení betonu a ocelové výztuže. Výsledný materiál je velmi odolný vůči tlaku, což je základní vlastnost betonu, ale i vůči tažným silám, což je vlastnost, kterou do železobetonu přidává ocel. Betonářská výztuž se dělí na roxory, což jsou ocelové tyče různého průměru a svařované dráty v podobě sítí. Kari sítě, jak se tato ocelová výztuž odborně nazývá, jsou ocelové dráty o průměru 4 až 10 milimetrů svařované podélně i příčně a s různě velkými oky.
Kari sítě se dávají do základových desek
Kari sítě se používají při betonování velkých ploch. Nesmí se však pokládat přímo na podloží, ale na ocelové nebo plastové patky. S nimi se spojí pomocí vázacích drátů. Zásadou je, aby byl drát obalen přiměřenou vrstvou betonu, minimálně silnou dva centimetry. Kari sítě se dávají do spodní vrstvy betonu, ale mohou se dávat i na sebe, pokud je výsledná betonová deska vyšší. Pokud se betonuje velká plocha, sítě kari se dávají vedle sebe, ale je nutné, aby se vzájemně překrývaly o 30 centimetrů. Také se nesmí na stranách dotýkat bednění, vždy musí být mezi sítí a bedněním minimální mezera 2 centimetry.
Špatná pokládka betonářské výztuže umožní pronikání vody
Kari sítě, stejně jako další betonářská výztuž má na svém povrchu výstupky, tzv. žebírkování. Je to proto, aby se beton pevněji spojil s ocelí a vytvořil kompaktní materiál - železobeton. Při betonování je proto nutné čerstvý beton pěchovat, nejvhodnější jsou různá vibrační zařízení. Při betonování různých objektů se z ocelových tyčí svařuje konstrukce, která se následně prolévá betonem. A stejně jako u sítí, musí být ocelová tyč obalena minimálně dvoucentimetrovou vrstvou betonu. Špatné upěchování betonu, nebo chybná pokládka armatury umožní pronikání vody k oceli a její korozi. Výsledkem je postupně zhoršení vlastností železobetonu a jeho degradace.
