Naše současnost za L – pohled občana města
Litomyšl (Pressweb) - Opět máme za sebou tradiční festival Smetanova Litomyšl. Že se daří jej pořádat za velkého zájmu lidí i sdělovacích prostředků je moc dobře a to nejen pro návštěvníky festivalu, ale i pro město Litomyšl. Vkrádají se nám však do tohoto dění prvky, které jednoznačně nejsou dobře. Jsou to např. vzrůstající aktivity pro VIP, kastovnictví viditelné již od příjezdu či příchodu k zámku nebo megalomanské zbytečně drahé ohňostroje. Považujme za náhodu, že určité aktivity probíhají v závěru volebního období, k oslavě a zviditelnění stávajících představitelů města (což je ostatně již zavedený nešvar ve většině měst), jako např. otevření opraveného piaristického kostela po jeho opravě. Za náhodu ale rozhodně nelze považovat, že piaristický kostel nebyl představen veřejnosti jako dobře opravená kulturní památka, ale že jí byl představen jako koncertní sál. A to přesto, jak přiznali veřejně někteří představitelé města Litomyšl, že v tomto kostele ještě nejsou varhany (to se dá pochopit), ale že zde chybí jakákoliv akustická opatření, což každou hudební i slovní produkci úplně znehodnotí. To prokázaly nakonec poslední zde pořádané koncerty, které byly jednoznačně znevážením nejen hudební veřejnosti (víra pořadatelů v to, že se nenajde nikdo, kdo zvolá „ale vždyť ten král je nahý“), ale i podvodným taháním peněz z kapes posluchačů a zneužitím všech účinkujících, kdy si organizátoři byli vědomi, že koncerty zde nelze do doby doplnění potřebného pořádat. Vše řízeno (parafrázovaně) starým werichovským předpokladem, že co posluchač, to blbec. Vše vedeno opět snahou o zviditelnění, i s pochvalným uznáním bývalého ministra kultury. Tak tohle zviditelnění se opravdu povedlo, stejně jako řada špatných řešení provedených v rámci úprav „zámeckého návrší“. Když se na ně lidi podívají, klepou si s uznáním na čelo (od nebezpečného zábradlí kolem příjezdové komunikace, k nesmyslnému a zdraví nebezpečnému přízemnímu zábradlíčku před muzeem, k prostoru od muzea k zámku se zadlážděním většiny bývalých zelených ploch, kdy se setřely chodníky a silnice, až po samoúčelnou ohyzdnost mezi 1. zámeckým nádvořím a zámeckou zahradou (nezmiňuji se o diskutabilní úpravě budovy občerstvení s parádním výhledem na fronty u záchodků – ať žijí Zvonokosy). Je velká škoda, že jsou doslova ničeny, znehodnocovány, jinak dobré úmysly a dobré jméno, které Litomyšl mezi lidmi, nejen v České republice, nesporně má. Celé mi to připomíná myšlenky vyslovené Janem Kellerem v jedné z jeho knih: „Organizovaná nezodpovědnost dává volnou ruku jednou ruce neviditelné, podruhé ruce byrokrata. V obou případech bývá pro zainteresované hračkou dokázat, že i tehdy, není-li v pořádku prakticky vůbec nic, je vlastně v pořádku naprosto, ale naprosto všechno.“ Ing. František Pechanec
Naše současnost.
Před téměř pětadvaceti lety jsme dosáhli svobody. Myslím svobody politické. Ve volbách kandiduje řada politických stran i nezávislých kandidátů, v médiích lze prezentovat protichůdné názory, některé i za hranicí slušnosti a dobrého vkusu. Je povoleno svobodně demonstrovat, sepisovat a šířit petice. Je umožněno soukromé podnikání, nikdo nemusí mít v občanském průkazu potvrzení, zda a kde je právě zaměstnán. Ale je tato svoboda skutečná a všudypřítomná? Opět se objevují zprávy, že někteří lidé mají strach se některých demonstrací či jiných akcí (samozřejmě mimo pracovní dobu) účastnit či vyslovit svůj názor. Tentokrát se nebojí vládnoucí strany, ale svého (zpravidla soukromého) zaměstnavatele, aby neztratili práci. Některá média se zdráhají publikovat kritické informace týkající se jejich hlavních sponzorů. Mám obavy, že politická diktatura, jakou jsme znali z doby vlády jedné strany, je v stále více plíživě nahrazována diktaturou ekonomickou. Která je o to nebezpečnější a záludnější, že vypadá, že žádnou diktaturou není. Zdánlivě se o diktaturu opravdu nejedná. Člověka propuštěného z práce z důvodu, že se svými názory znelíbil svému nadřízenému, zpravidla neprovází záporný kádrový posudek. Může se tedy ucházet o jiné zaměstnání, může začít podnikat, může vycestovat do zahraničí. Avšak má tuto šanci v praxi skutečně každý? V dnešní době rostoucí nezaměstnanosti je na tom člověk riskující svou aktivitou ztrátu zaměstnání asi v určitém smyslu daleko hůře než dříve. Průvodním jevem diktatury je strach. V minulosti se lidé často báli společensky angažovat. Báli se, že by mohli přijít o zaměstnání ve svém oboru či o možnost studovat, že by se jejich děti nemusely dostat na školu, že by nemohli cestovat do zahraničí. V dnešní době se řada lidí také bojí, tentokrát především ztráty práce a z toho plynoucích ekonomických důsledků. Heslem Velké francouzské revoluce bylo Rovnost – Volnost – Bratrství. Já si pod pojmem rovnost představuji snižování sociálních rozdílů a rovnost před zákonem, pod pojmem volnost vidím svobodu a pod pojmem bratrství chápu společnost, kde lidé více spolupracují, místo aby spolu soupeřili. Máme sice svobodu (v politickém smyslu), ale nerovnost roste. A stále častěji slyšíme o nutnosti konkurenceschopnosti, méně o spolupráci. Máme sice svobodu politickou, ale jakou svobodu mají lidé žijící na hranici chudoby nebo dokonce pod ní? Jaké je východisko v Litomyšli? Sektory lidské společnosti můžeme rozdělit do čtyřech oblastí, přičemž prvním sektorem se rozumí trh, v němž subjekty i cíle jsou soukromé, druhým sektorem vedení města, kde subjekty i cíle jsou veřejné, ve třetím sektoru, v občanské společnosti, jsou subjekty soukromé a cíle veřejné; čtvrtým sektorem je korupce, kde subjekty jsou veřejné a cíle soukromé. Život přináší prolínání mezi jednotlivými sektory. Všude, a platí to silně i pro města velikosti Litomyšle, je pro zlepšení situace obyčejných lidí nutné všemi silami bránit prolínání mezi druhým a čtvrtým sektorem a cílevědomě a důrazně prosazovat Poctivost, Slušnost a Mravnost. František Pechanec
Krok správným směrem.
Řada občanů si určitě povšimla změn na (nebo spíše v) hlavní budově Základní umělecké školy B. Smetany v Litomyšli. Zejména pak ti, kteří se rozhodli vynaložit své prostředky a aktivně kultivovat vnitřní svět svých dětí a nasměrovat jejich někdy obtížně zvládnutelnou vnitřní energii dobrým směrem. V ZUŠ došlo ve stávávající budově k rozšíření využitelných prostor a také ke zřízení útulného sálku. To jistě časem doceníme, ale navíc má škola v současné době i řadu výjimečných muzikantů pedagogů, takže má rozhodně na čem „stavět“ i mimo oblast stavební. Důkazem toho jsou mimo jiné i velmi úspěšná vystoupení žáků a jejich učitelů na letošním plese ZUŠ, která byla účastníky plesu velice kladně hodnocena.
Při zhlédnutí prostoru nového schodiště s prosklenou střechou se mi vybavil s výjimečnou invencí opravený prostor kostela v Neratově na polských hranicích. Ten byl vybombardován na konci 2 světové války a jeho nová střecha je taktéž prosvětlena zasklením. Mimochodem Litomyšlský symfonický orchestr sem jezdil koncertovat vždy na počátku ledna ještě v době, kdy střecha na kostele chyběla. Společné mají tyto dva prostory také to, že jejich úprava a oprava stála mnoho úsilí, příprav a jednání, na jejichž konci byl kladný výsledek prospěšných všem, a že hnacími motory těchto činností byly výrazné osobnosti v daných místech, bez jejichž schopností a vytrvalosti by úžasného výsledku nikdy nebylo dosaženo. Obě akce také potvrzují, že projektanti měli v obou případech na straně investora rovnocenného partnera s jasnou vizí, čeho je potřeba dosáhnout.
Samozřejmě vždy v průběhu přípravy a realizace všech stavebních akcí se vyskytnou potíže. V případě rekonstrukce ZUŠ to bylo jistě jednání s architekty a památkáři, kteří často nadřazují historii nad současné užitné vlastnosti a nesnaží se je propojit. Ve třídách v podkroví jsou tak provedeny světlovody, které však nemohou nahradit střešní či jiná okna. Přímý kontakt s venkovním prostorem má vliv na psychiku, která je rozhodující pro dobrou práci žáků i učitelů. To se prostě památkářům nepovedlo. Vždyť kdyby to tak bylo vždycky, nebyla by postavena řada hradů, zámků a dnešních památek, protože byly postaveny v tehdy nových stylech.
To je však maličkost proti tlakům na snižování přídělu finančních prostředků z krajů a od státu na všechny ZUŠ, snahu o vyčlenění ZUŠ ze systému základního školství. Jako kdyby se více vyplatilo vynakládat podstatně větší prostředky na řešení problémů s užíváním drog mezi mládeží nežli na přirozenou prevenci. Zpravidla se totiž nesetkáme s tímto problémem u dětí, které přitáhne umění nebo sport. Musíme si nejen přát, ale i snažit se o to, aby vše nedopadlo podle známého Murphyho zákona: „Co funguje, to se musí zrušit“.
Děkuji všem, kdo se zasloužili o dobrý výsledek díla. Vytvořili podmínky pro růst slušných, schopných a aktivních lidí, kterých není nikdy dost. František Pechanec
Veřejné zakázky a výběrová řízení z pohledu občana.
Občané se rozhodli určité činnosti, které by jen velice nesnadno prováděli samostatně jako jednotlivci, provádět společně, prostřednictvím zástupců - politiků, které si pro tento účel zvolí a přenesou na ně své pravomoci. Těmto zvoleným zástupcům určili pravidla, která mají politici při své činnosti dodržovat. Občané jim za jejich služby platí náhradu, na kterou vybírají mezi sebou prostředky ve formě daní. Pravidla stanovená v zákonech jsou písemná. Jejich nevýhodou je, že se do nich nikdy nemůže podařit popsat život. Proto musí nutně existovat i řada pravidel nepsaných, jako je Poctivost, Slušnost, Mravnost. Nedodržování těchto nepsaných pravidel je pak základní příčinou krizových jevů v lidské společnosti. I v tomto smyslu vyniká osobnost T.G.Masaryka, z jehož díla si dovolím volně citovat: Bez všeobecného uznání mravních základů státu a politiky nelze spravovat žádný stát ani žádné město. Stát a zákon čerpají svou autoritu z všeobecného uznání mravních zásad a ze všeobecného souhlasu občanů v hlavních názorech na život a svět. Opakuji a zdůrazňuji: Demokracie není jen státní a administrační forma, nýbrž názor na život a na svět. Základem státu – a to již Řekové a Římané hlásali – je spravedlnost. A spravedlnost je aritmetikou lásky.
Demokracie je diskuse. Ale pravá diskuse je možná jen tam, kde si lidé navzájem důvěřují a poctivě hledají pravdu. Demokracie – to je hovor mezi rovnými, přemýšlení svobodných občanů před celou veřejností. Řekl jsem mezi rovnými – vím – lidé si nejsou rovni. Je rozmanitost. Jen jako nesmrtelné duše jsme si rovnocenní.
V republice, v demokracii, nesmí být možné, aby jednotlivci nebo stavy vykořisťovali své spoluobčany. V demokracii člověk člověku nesmí být prostředkem. Demokracie potřebuje vůdců, ne pánů. Přijímám demokracii i s důsledky hospodářskými a materiálními, ale zakládám ji na lásce – na lásce a spravedlnosti, jež je matematikou lásky.
Demokracii dělají demokrati a lepší demokracii lepší demokrati. Žaluje se na korupci – dobrá, jen do ní. Ale nedejme se svést ke generalizacím a nevěřme korupčníkům, žalujícím na korupci. Je dost korupce tiché – toho šikovného obcházení zákonů – korupce skoro legální. Té nestačí čelit negativně, ale pozitivně. Víc úcty k zákonům státu. Ano, myslím občanskou morálku.
Nevím jak vám, ale mě to připadají tyto výroky velice aktuální.
I v oblasti veřejných zakázek a výběrových řízení má platit, že Zadavatel je povinen při postupu podle tohoto zákona dodržovat zásady transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace. Nic nebrání komunálním politikům, aby si stanovili v zájmu občana i přísnější kritéria, která umožní občanovi, aby si mohl ověřit i následně kdykoliv zkontrolovat, co a jakým způsobem za jeho peníze a jeho jménem politici pořizují.
Nesmiřitelný boj s přetrvávajícími nešvary v této oblasti v Litomyšli je trvalou součástí programu ČSSD ve městě.
František Pechanec
Komunální volby 2014 - zamyšlení
Sociální vědy od druhé poloviny minulého století přinášejí nejrůznější empirické poznatky o úzkém propojení sociálně ekonomické situace voličů s jejich volebními postoji. Důkazem toho je hlasování motivované snahou po více či méně uvědomělé realizaci vlastních představ o důstojném a bezpečném životě. Zdánlivě složitě vyjádřená jednoduchá pravda. Proti tomu některá česká média a politici se zjednodušením sobě vlastním s oblibou uvádí v souvislosti s komunálními volbami několik triviálních závěrů. Dozvíme se tak například, že volby skončily vítězstvím nezávislých kandidátů nebo že z politických stran si v celkovém počtu mandátů nejlépe počínala ta a ta politická strana. Výše uvedená zjištění mají ovšem ve vztahu k tomu, co se opravdu stalo, jakož i ve vztahu k možným dopadům jak na centrální tak komunální politiku, asi tak stejnou hodnotu jako konstatování, že v létě je většinou větší teplo než v zimě. Fundovaných rozborů vycházejících ze znalosti místních struktur a jejich chování se zvláště v komunální části voleb většinou nedočkáme. Pojďme si s předstihem, v období zdánlivého volebního klidu připomenout některé zákonitosti komunálních voleb.
Nezávislí kandidáti jsou celkově nejúspěšnější v každých komunálních volbách, a to bez ohledu na to, jestli jsou na kandidátkách politických stran, nebo na kandidátkách nestranických. Je to přirozený jev, protože volitelných členů je v té či oné straně v konkrétním městě či obci zpravidla méně, než je počet kandidátů na kandidátní listině. U nezávislých kandidátů na kandidátkách politických stran je však přece jen pro voliče větší jistota, že se budou v případě svého zvolení řídit určitými zásadami a cíli, které jsou více typické pro danou stranu, protože před vstupem na kandidátku strany zpravidla dochází ke vzájemnému tříbení názorů mezi nezávislými a straníky při přípravě a konkretizaci volebního programu dané strany.U kandidátek sestavených účelově mimo tradiční strany jsou vždy jejich cíle méně zřejmé a volič může pouze podle některých známých osobností zvažovat, jak se pravděpodobně po svém zvolení kandidáti zachovají a v čí prospěch budou v případě volebního úspěchu řídit město.
Tak jako v každém jiném městě a obci při komunálních volbách, i ve městech velikosti Litomyšle mají občané města možnost ovlivnit budoucí dění ve městě na základě dlouholeté, zpravidla osobní znalosti jednotlivých kandidátů. Je obrovskou škodou tuto možnost nevyužít. Rezignace a slova „to nemá smysl, stejně nezměníme zavedené pořádky“ apod., nemá v komunálních volbách místo. Samozřejmě 100% účast z dob minulých již očekávat vážně nelze, ale je potřeba si uvědomit, že se my, občané, svým laxním přístupem ochuzujeme o jednu z mála možností stát na straně režiséra a nejen diváka v poslední řadě. Do podzimu je zdánlivě ještě dost času. Již teď je nejvyšší čas začít pozorovat dění kolem sebe a hodnotit je bez klapek na očích, ať jsou z jakékoliv strany. Nenechat se zaslepit megalomanskými projekty a pozlátkem, ale sledovat to, co každému z nás přinášeli kompetentní v průběhu běžného roku, čím zlepšili běžný, každodenní život atd. Nakonec, každý z nás má kritéria i potřeby různé a to je dobře. Jsou totiž situace, kdy se nemá pamatovat jen na to dobré, ale má se hodnotit celek i s nedostatky, které život přináší.
Všichni občané města mají tedy ještě dostatek času si důsledněji připomenout, jak se chovali jejich zástupci v zastupitelstvu, radě, vedení města při řešení jejich problémů a starostí. Měli by ze svého pohledu zvážit, jestli se jejich zástupci, zástupci jimi zvolení do vedení města neřídili zásadou, že opatření, která přinášejí voličům prospěch ještě před volbami, ale jejichž náklady se dostaví až po volbách, jim dávají lepší vyhlídky na znovuzvolení. A také naopak, jestli se neřídili zásadou, že opatření, jejichž náklady se dostavují dříve - před volbami, zatímco prospěch z nich přichází později - po volbách snižují naději na jejich znovuzvolení. Jestli nepreferovali politiku s efektem krátkozrakosti – v jejich zájmu a zájmu jejich blízkých, bez ohledu na potřeby města a jeho občanů. Je nutné si také připomenout, jak se chovali jejich zástupci ve vedení města při vypisování veřejných zakázek a výběrových řízení a jejich vyhodnocení. Zda mysleli i na ty, co přijdou po nás nebo zda rozhodovali ve stylu po nás potopa. Měli by si důsledněji všímat, jestli při zviditelňování se před komunálními volbami někteří kandidáti či jejich sdružení nezneužívají pro svoji propagaci veřejných prostředků, tedy prostředků z našich přerozdělených daní (to by bylo důkazem jejich pravděpodobného jednání po jejich zvolení).
A tak dále, a tak dále.
Věřím, že ačkoliv většina občanů politikům příliš nevěří, v rámci své obce či města je tomu jinak. Občané mohou dát šanci lidem, které znají a ke kterým mají důvěru, kteří jsou schopni (ne schopni všeho) a jsou ochotni hájit zájmy obyvatel města. Na politické orientaci kandidátů už pak záleží méně. Při volbě by mělo být pro občana – voliče hlavní to, co se v posledních časech nenosí. Poctivost, slušnost a schopnosti kandidátů a to vše současně, ruku v ruce.
František Pechanec, Litomyšl
Komunální volby 2014 – zamyšlení II.
Oslovování občanů – voličů před volbami se již tradičně stalo příležitostí pro různě schopné a také různě motivované jedince jak se prosadit do vedení radnic. Velmi často se snaží vyvézt na vlně popularity stran jednoho muže a spoléhají na setrvačnost myšlení lidí. Ti si pak spojují podprahově určitou stranu (hnutí) s populárním politikem a často zapomenou na to, že vedení radnic v malých městech je závislé výhradně na kvalitě, poctivosti a osobních vlastnostech místních politiků a skoro vůbec ne na celostátní politice té které strany. Platí to 100% v případech „stran jednoho muže“, které postrádají dlouhodobě prověřené základní demokratické struktury. V době dřívější to byla popularita jedné strany díky polistopadové osobnosti ministra financí, předsedy vlády a pozdějšího prezidenta, později pak třeba popularita osobnosti například investigativního novináře. Dnes je následuje strana jednoho muže zaštítěná osobností jednoho ze šlechticů a nejnověji strana jednoho muže zaštítěná osobností jednoho z velkopodnikatelů. Jejich schopnosti ve svém oboru jsou jistě velké, jejich popularita v daném období ještě větší. Schopnosti a bohužel často i morální kvality místních politiků amatérů jsou s nimi nesrovnatelné. Dovolím si citát z poslední doby od vedoucí osobnosti jednoho hnutí „jednoho muže“ po volbách do Evropského parlamentu: „Můžu hodnotit naši kampaň, která byla špatná, hnutí to odsabotovalo, naši členové a funkcionáři už se vidí v komunálu jako starostové. Hodnotím to negativně.“ Znovu připomínám že ve městech velikosti Litomyšle mají občané města možnost ovlivnit budoucí dění ve městě na základě dlouholeté, zpravidla osobní znalosti jednotlivých kandidátů. Po jejich zvolení začíná každodenní práce, která by se na jedné straně neměla stát obtěžující rutinou, ale také na straně druhé by neměla být pouze příležitostí k sebeprezentování, klientelismu a činnosti, která klade důraz na megalomanské projekty a pozlátko. Většinu občanů zajímá více výše nájemného, fungování školek a škol, dostupnost zdravotní péče, kvalitní a dostupné služby, či funkčnost sociálních služeb s kvalitním zázemím, vytváření prostředí, ve kterém úřady nepřekáží v podnikání. To vše je součástí „agendy všedního dne“ a o té orgány samosprávy (rada a zastupitelstvo) rozhodují v souladu se svým sociálním cítěním. Jednoduše řečeno sociální politika na komunální úrovni je zodpovědná za kvalitní život v místě bydliště, v místě, které považujeme za svůj domov. Z toho důvodu opět připomínám nutnost podívat se zpětně, co každému z nás přinášeli zvolení v průběhu minulého volebního období, čím zlepšili náš běžný, každodenní život, co činili pro to, aby město Litomyšl bylo přívětivým městem pro všechny generace a nejen pro ty vyvolené, ty co hrají nebo budou hrát jejich hru. Podle těchto hodnocení pak je dobré vybírat mezi kandidáty na městskou radnici. František Pechanec
