Praha (Pressweb) - Při betonování větších ploch nebo stěn se neobejdete bez vložené betonářské oceli. Kari sítě jsou sítě svařené z ocelového, žebírkovaného drátu různého průměru. Právě žebírkování má při betonování velký význam. Ocel a beton se lépe spojí, zajistí tak větší soudržnost. Oba díly využívají vynikajících vlastností druhé složky. Beton má vysokou odolnost v tlaku, kdežto ocel zase v tahu. Výborně se tak doplňují. Výsledný železobeton umožnil výstavbu mrakodrapů, velkých vodních děl, mostů a dalších velkých objektů, kde jsou velké nároky na pevnost a odolnost vůči různým vlivům.
Kari sítě musí být obaleny betonem
Sítě do betonu kari jsou nutné právě při vytváření základových desek, patrových předělů a stěn. Plošně umístěná ocel v betonu brání praskání či roztržení desky vlivem změn teplot. Beton a ocel totiž mají velmi podobnou teplotní roztažnost. Kari sítě se vkládají do čerstvého betonu tak, aby byly vždy kryty vrstvou betonu. Nesmí se také dotýkat bednění. Minimální mezera mezi bedněním a sítí je 20 milimetrů. Pokud se betonářská ocel pokládá nejdříve na zem a potom se překryje čerstvým betonem, musí být umístěna na podložkách. Ty zajistí, aby beton obalil ocelovou síť i zespodu.
Kari sítě patří do kategorie betonářské oceli
Kari sítě patří do kategorie betonářské oceli. Kromě sítí tam patří ocelové tyče neboli roxory se žebírkováním a různého průměru. Při betonování velkých staveb se tyče svařují do různých tvarů, aby byly umístěny v betonu pravidelně. Říká se tomu armování. Armatury se často svařují na jiném místě, než probíhá stavba, což zvyšuje efektivitu práce. Do připravené armatury se poté lije čerstvý beton. Betonářská ocel je významnou součástí hutního materiálu. Bez betonářské oceli se dnes neobejde žádné betonování. Největším nebezpečím železobetonu je vlhkost, která může proniknout k oceli a způsobit její korozi.
