Premiéru dalšího dílu Show Jana Krause uvidíte ve středu 18. března ve 21.35 na Primě.
Praha (Pressweb) - Prvním hostem u Jana Krause byl filmový režisér, producent a také zakladatel Febiofestu Fero Fenič. Usadil se vedle moderátora v dětsky vypadajících slunečních brýlích, naštěstí jejich důvod ihned vysvětlil – daroval Janu Krausovi také takové a prý jsou to brýle „po filmu“, protože filmy jsou dnes tak kruté, že člověk po jejich zhlédnutí potřebuje nahlížet na svět v poněkud jiném, lepším světle, které mu dodají právě tyto brýle. „Ale jo, jsou dobrý! A víš, že i ty vypadáš líp?“ komentoval okamžitě Jan Kraus, a jak tak vedle sebe seděli s panem Feničem ve žlutých „dětských slunečních brýlích“ se jménem Biokuláre, opravdu působili naladěně a bez stresu. A protože bude mít pan Fenič narozeniny, předal mu Jan Kraus zajímavě vypadající, pěnový dort, z oblíbené kavárny pana Feniče – a jak je zvykem Jana Krause, využil blahopřání ke své zálibě – zapálil svítící fontánu na dort, a vznikla tak vtipná etuda, kdy rachejtle hořela nepřiměřeně dlouho. „Jestli to nepřestane, tak já to dojdu zakopat na hřbitov!“ s recesí pronesl moderátor a pan Fenič přiznal, že to je jeho první narozeninová oslava, protože narozeniny zásadně neslaví. Hovor se pak stočil k Febiofestu a pan Fenič přiblížil hlavní hvězdy a bližší zákulisí právě začínajícího festivalu. „Ty jsi byl také jedním z hlavních iniciátorů, aby se pražské letiště jmenovalo po Václavu Havlovi.“ „Ano, já jsem tomu nejdřív nevěřil, protože první reakce byly hodně odmítavé. Dokonce jeden politik prohlásil, že nějaký Fenič nebude vládě určovat, co má dělat. Ale já jsem takový tvrdohlavý Slovák, který když se do něčeho pustí, tak to dokončí.“ „A jak jsi to dokázal?“ „Já jsem hledal slabý článek ve vládě, který by jejich názor rozložil. A to byl ministr dopravy Pavel Dobeš, tehdy třicetiletý, mně se povedlo ho získat a on to uvnitř vlády hodně poposunul, dost také pomáhala média, a nakonec se to tedy povedlo!“ A s trochou smutku pan Fenič přiznal, že nikdy nezažil tolik výhrůžek, zlosti a sprostých dopisů… Prý mu dokonce na Národní třídě jeden starý dědek naplival do obličeje se slovy: „Za toho opilce a kurevníka Havla!“ A pan Fenič vyprávěl dál: „A najednou se ten člověk napřímil, a místo shrbeného dědka odcházel úplně jiný člověk, já jsem vlastně udělal dobrý čin…“ A moderátor tuto myšlenku dokončil: „A můžeš si otevřít stánek – flusněte si za deset korun na Feniče!“
Již bez brýlí vstoupila na pódium Marie Doležalová, druhý host Show Jana Krause. „Marie Doležalová je herečka, velmi potřebná!“ uvedl ji Jan Kraus a vzbudil tímto výrokem smích a pokračoval výčtem divadel, kde Marie působí. Představil ji ale také jako blogerku, která založila blog s názvem Kafe a cigárko. „Já jsem na to kouknul a tento blog opravdu představuje tento náš cech tak, jak vypadá,“ uznal moderátor, možná s mírnou ironií v hlase. Začal si pak s Marií povídat o tom, jaké byly její začátky, takže se rozvyprávěla, jak jako malá s dětmi ze sousedství sehrávala scénky pro pobavení rodičů. Jan Kraus jen podotkl: „Jako dítě jsem to měl rád, jako rodič už moc ne.“ Přidal pak jednu vlastní zkušenost, a to že děti nejvíc pobaví tím, když jsou sprosté. „Jako dítě jsem to provozoval, v dospělosti už jsem toho ale nechal,“ opět situaci glosoval Jan Kraus. Dotazoval se pak Marie, jestli vždy chtěla být herečkou. „Já jsem nechtěla být herečka, ale mě to vždycky nějak dotáhlo… Na konzervatoř mě nevzali, pak jsem se ale dostala na konkurz k panu režiséru Krejčíkovi.“ „Tak to musela být zajímavá zkušenost…“ „Ano, on mi řekl, že jestli jsem tohle předvedla na konzervatoři, tak že se nediví, že mě nevzali. Já jsem se poté rozbrečela a on mi opět jen řekl, že je dobře, že pláču, že umím projevit emoce, a že bych to tedy měla zkusit.“ Jan Kraus pak položil mladé herečce ošidnou otázku, a to – zda ji herectví stále naplňuje. Ta se začala smát a položila Janu Krausovi protiotázku: „A Vy?“ Téma hovoru se dostalo i na natáčení nahých scén a k tomu, co na Mariino herectví říkají rodiče a rodina: „Děda pak za mnou přišel a řekl mi, že takovou ostudu v životě nezažil…“
Posledním hostem byl pan docent Luboš Perek, emeritní ředitel Astronomického ústavu České akademie věd. „Dovolíte, abych řekl Váš věk?“ „Sto let bez pěti procent!“ Pan docent se tak přiznal k neskutečnému věku 95 let, a když z jeho slov vyplynulo, že stále sem tam zajde do práce a aktivně se o vše vědecké dění zajímá, ještě více stoupl obdiv diváků. „Co říkáte na prodej pozemků na Měsíci, já mám pozemek u základny…“ dotazoval se Jan Kraus a pan docent přiznal, že mu jeden jeho pravnuk také koupil pozemek na Měsíci. „Tak to budeme sousedé! To se tam možná sejdeme,“ radoval se Jan Kraus. „Já ale neplánuju, že bych se tam moc brzy podíval,“ vysvětloval pan docent a moderátor ho ubezpečil: „Já taky ne! Ale že bych si tam poslal věci napřed?“ Jan Kraus pak uvedl, že pan docent se zabývá tématem vesmírného odpadu. „Já si to představuji, jako že tam lítá celý kovošrot!“ A k údivu moderátora mu pan docent jeho představu potvrdil a upřesnil, jak ten „kovošrot“ vypadá, a kdyby se dal do sběru, byl by prý z toho příjem na tři měsíce… Jak Kraus měl pak ještě mnoho zvídavých otázek a pan docent ho naprosto snadno položil na lopatky: „Nezlobte se na mě, ale já si tady připadám jako na zkoušce z marxismu a leninismu!“ A stalo se nevídané – Janu Krausovi na chvíli došla slova…
Pokud se chcete skvěle bavit a dozvědět se velmi zajímavé věci, nezapomeňte se dívat večer na další premiérový díl Show Jana Krause!
