Praha (Pressweb) - S přibývajícím věkem si více vážím vydatného spánku, kterého se mi dostává čím dál méně. Kladu si proto častěji otázku, co mi zajistí luxusní spánek. Luxusní postel? Luxusní podmínky pro spaní? Třeba nerušený klid? (No, takový luxus si zase dovolit nemůžu, máme malé dítě…) Pravda je, že jsem se už nikdy v životě nevyspala tak dobře a tak dosyta jako když jsem byla malá a trávila prázdniny u babičky a u dědečka na chalupě. Luxusní postel tam zrovna neměli, zato spánek byl naprosto luxusní. Vždy nás tam bylo více dětí. Chodily jsme samozřejmě spát o něco později než doma během roku, ale vstávaly jsme až kolem poledne. Snad nikdy jsme se nevzbudily dříve než k obědu. Pamatuji si, jak si nás proto děda každý den dobíral… Postel byla vcelku obyčejná, zato na nadýchanou péřovou duchnu vzpomínám dodnes. Všechny děti jsme spaly ve světničce, kde byl naprostý klid a úplná tma. Zatemňovací závěsy nebyly potřeba, venku, totiž na louce za chalupou, žádné lampy nesvítily. Neozývaly se ani žádné městské zvuky, pouze bimbání hodin ze světnice. Spalo se nám krásně. Nejspíš za to mohl i celodenní pobyt venku na čerstvém vzduchu a babiččina krkonošská kuchyně a duchařské historky při svíčkách. Nějakou záhadou nás na noc nevystrašily, ale krásně uspaly. Vzpomínám na ty časy a hluboký spánek a snažím se přizpůsobit stávající podmínky, abych se tomu alespoň trochu přiblížila i dnes. V lese celý den pobíhat nemůžu, pořídila jsem si však pořádnou péřovou peřinu, zatemňovací závěsy na okna i nechybí ani ty bimbací hodiny… Navíc přibyla luxusní čalouněná postel, kterou si babička s dědou tehdy dovolit nemohli. Ložnice a manželská postel je určena pouze na spaní, žádná televize ani květiny, které prý v ložnici být nemají. Ale nic naplat, i když je naše luxusní postel opravdu velice pohodlná (a aspoň nás přestala bolet záda), tak dobře jako tenkrát u babičky jsem se už nikdy nevyspala.
