Praha (Pressweb) - Interiérové dveře a zárubně oddělují dva prostory, jež mají různou funkci a často i rozdílné podlahové krytiny (nebo stejné, ale jiný typ, dekor, barvu atd.) Jako příklad můžeme uvést koupelnu a ložnici. V koupelně se nejčastěji používá dlažba, ložnice se vybavují kobercem, plovoucí podlahou nebo dřevěnými parketami. Místo styku pod interiérovými dveřmi podlahových krytin se nazývá přechod. Je třeba dopředu určit, zda chceme bezprahové přechody, nebo zda budeme požívat dřevěný práh.
Varianta s prahem je méně komplikovaná a není tak náročná na přesnost umístění přechodu v rámci stavebního otvoru interiérových dveří. Po osazení obložkové zárubně se montuje nejčastěji dřevěný práh z tvrdého dřeva, který je patřičně barevně doladěn k interiérovým dveřím. Dříve se prahy šroubovaly, dnes se většinou lepí za pomocí tekutých hřebíků.
Bezprahové řešení přechodu interiérových dveří je náročnější na umístění podlahového přechodu. V dnešních moderních interiérech je tento způsob velice preferován a vyžadován, umožňuje bezproblémový průchod (často zde bývá kladen důraz na mobilitu) a je výhodnější z hlediska úklidu a údržby podlahových krytin. Design je daleko komfortnější než u prahového přechodu interiérových dveří.
Správně provedený přechod podlah pod interiérovými dveřmi je velice důležitý. Nejčastější chybou při budování stavby je, že úrovně čistých podlah nejsou ve stejné výšce. To potom přináší komplikace při osazování obložkových zárubní, obložková zárubeň se musí přizpůsobovat nerovnostem podlah (tzv. dopasovávat), což je vždy bráno jako vícepráce a celková montáž interiérových dveří se tak prodražuje. Proto doporučuji při budování stavby úrovně podlah pohlídat. Předejdete tak následným problémům a zbytečným dalším výdajům při montáži interiérových dveří a obložkových zárubní.
