Praha (Pressweb) - Pro spojování materiálu se používají vruty, hřebíky a šrouby. Ale pokud chcete spojit trámy, sloupky nebo desky v určitém úhlu, k tomu slouží ocelový úhelník. Je ideální při stavbě pergol, altánů, krovů a dalších dřevěných konstrukcí. Úhelník zajistí pevné spojení pod určitým úhlem a ke dřevu se připevní vruty nebo šrouby. Vznikne tak pevný spoj, který udrží úhel spojení i při silnějším tlaku. Úhelník může být s prolisem, který ho zpevňuje. Takový úhelník odolává silnému zatížení v tahu. Používá se pro spojení silných trámů.
Úhelník je součástí hutních výrobků
Úhelník je součástí hutních výrobků, které slouží pro stavebnictví a strojírenství. K nim patří profilová ocel, betonářská ocel, plechy, trubky a jakly. Profilová ocel jsou ocelové tyče různého průřezu, nejčastější využití mají tyče s profily U, I, T a L. Profilová ocel průřezu L se někdy považuje také za úhelník. Betonářská ocel se využívá pro výrobu železobetonu. Jde o ocelové tyče různého průměru na povrchu se šroubovitým výstupkem, který se nazývá žebírkování. Betonářská ocel, někdy také roxory či betonová výztuž, se vkládá do betonu a s ním vytváří nejpevnější materiál – železobeton. Trubky a jakly slouží k výrobě různých konstrukcí.
Úhelník používá také nábytkářský průmysl
Úhelník se široce využívá také v nábytkářském průmyslu. Umožňuje přesné spojení desek korpusů v pravém úhlu. Úhelník může být jen z oceli, ale pro nábytkářský průmysl se používá úhelník s ochranou před korozí. Nejčastěji bývá pokovován zinkem, který se nanáší dvěma způsoby. Galvanické pokovování se provádí za studena pomocí elektrolýzy. Úhelník má pak lesklý až bílý povrch, někdy modrobílý. Odolnější způsob pokovování je žárové zinkování. Takto upravený úhelník má šedou nebo matnou barvu.
