Praha (Pressweb) - Proč jsou u architektů ocelové profily tak oblíbené? Je to jednoduché. Umožňují postavit objekty s velkým rozpětím, a tedy s velkým prostorem, který lze beze zbytku využít k různým činnostem. Prostor narušuje jen minimum sloupů a zdí. Tento hutní materiál je ideální pro konstrukce skladových hal, stadionů, mostů, stožárů či rozhleden. Například rozpětí u velkých stadionů je kolem 300 metrů. Pokud se používal klasický materiál v minulosti, tedy cihly, kameny či beton, střechy u velkých objektů musely být podepřeny množstvím zdí a sloupů.
Ocelové profily se uplatňují v různých typech konstrukcí
Konstrukce, u nichž se využívají ocelové profily, se dělí na trámové, příhradové a rámové. U rámové ocelové konstrukce je základem rám tvořený nosníky a příčníkem. Příkladem jsou haly s velkým rozpětím. Trámové konstrukce se skládají z ocelových podpěr, které podpírají příčně položené trámy – ocelové profily. Tento typ konstrukce je obvyklý spíše u klasických dřevostaveb. Příhradová konstrukce využívá nosníky, které se skládají ze dvou rovnoběžných nebo úběžných ocelových profilů umístěných od sebe v určité vzdálenosti a prostor mezi nimi je vyplněn profily ve tvaru trojúhelníků.
Ocelové profily se dnes svařují nebo spojují šrouby
Lidové názvy jako „traverzy“ či „íčka“ – to jsou ocelové profily. Rozlišují se podle tvaru průřezu. Základem jsou velká písmena I, H, U a L. Ty se dále ještě dělí podle různých rozměrů jednotlivých ramének průřezu na profily mj. IPE, UPE, HEB, HEA. Každý z těchto profilů je vhodný pro jiný druh konstrukce nebo její nosnost. Ocelové díly se v minulosti spojovaly nýty za tepla, typickým příkladem jsou železniční mosty z první poloviny minulého století. Posledním mostem v Čechách, kde se uplatnily nýty, je Žďákovský most na přehradě Orlík z roku 1967. V současnosti se ocelové díly konstrukcí spojují svařováním nebo šrouby.
