Praha (Pressweb) - K hutnímu materiálu patří i trubky. Dělí se na svařované a bezešvé, hladké či závitové. Jsou důležité pro mnoho průmyslových oborů, například stavebnictví, chemický a strojírenský průmysl či pro pivovarnictví. Jsou určeny k vedení páry a tekutin, případně jako konstrukční prvky. Jsou nepostradatelné v ropném a těžebním průmyslu, bez nich bychom nedostali ropu od zdrojů až ke zpracování a výrobě benzinu, pomocí trubek se vede zemní plyn přes více zemí až k jednotlivým výrobním provozům a domácnostem. Jsou důležitou součástí složitých hydraulických a pneumatických zařízení, které pracují pod vysokým tlakem. Vedou vzduch nebo olej.
Trubky se vyrábějí z ocelového předvalku
Základem pro výrobu trubky bezešvé i svařované je ocelový polotovar, tzv. předvalek. Ten se zpracovává ve válcovnách na válcovacích stolicích. Bezešvé trubky se vyrábějí mj. válcováním, protahováním, tažením nebo vytlačováním za tepla i za studena. Každá technologie má své výhody i nevýhody, například válcované výrobky snesou větší přetlak, ale tloušťka trubky není vždy stejná, protahované produkty jsou levnější, ale objevují se na nich povrchové rýhy. Výroba pomocí tažením umožňuje dosáhnout vysoké přesnosti a povrch výrobků je velmi hladký, ale je nákladná oproti válcování.
Svařované trubky jsou levnější než bezešvé
Na rozdíl od bezešvých jsou trubky svařované podstatně levnější, ale nelze je použít na vedení tekutin či páry při vyšších tlacích. Využívají se zejména ve stavebnictví a energetice pro různé konstrukce, nebo v nábytkářském průmyslu. Často se uplatní v zemědělství při stavbách různých přístřešků a ramp. Vyrábí se z pásové oceli, kdy se kraje svaří nebo ve šroubovici případně přeplátováním. Spoj se následně svaří v plynových pecích, tavením, pomocí elektrického odporu nebo laseru. Například laserové svařování je velmi přesné, rychlé, na tloušťce stěny nezáleží, ale je velmi nákladné.
