Praha (Pressweb) - S železobetonem se běžně setkáváme. Ve stavebnictví je to jeden z nejčastěji používaných materiálů. Vzniká spojením betonu a ocele. Beton je tvrdý materiál s vysokou odolností vůči tlaku, kdežto ocel naopak odolává značným tažným silám. Spojením obou dostaneme materiál s vynikajícími vlastnostmi vůči tlaku i tahu. Příprava železobetonu vypadá následovně. Nejprve se svaří ocel do požadovaného tvaru, tzv. armatury a poté se do této ocelové konstrukce vlije beton. Na velké betonové plochy se používají kari sítě, což jsou příčně svařené dráty o průměru 4 až 10 milimetrů s různě velkými oky.
Kari sítě musí být obaleny betonem
Pro kari sítě je typické žebírkování, což jsou výstupky po obvodu drátu. Umožňují, aby se ocel a beton lépe spojily. Na závadu není ani mírná koroze, protože ta ještě zvyšuje mikroskopickou plochu vzájemného spojení. Na plochu, která se má vybetonovat, se nejprve uloží kari sítě, ale musí se dávat na podložky - distanční prvky, aby neležely přímo na podkladu. Distanční prvky, které vymezují vzdálenost od bednění nebo podkladu, jsou ocelové, betonové nebo plastové. Minimální vrstva, kterou musí být obalena ocel v železobetonu, je 20 mm.
Pozor na korozi ocele v železobetonu
Železo, které se přidává do betonu, se souhrnně označuje jako betonářská ocel. Má různé rozměry a je žebírkovaná nebo hladká. K oceli v betonu se však nesmí dostat voda, proto je nutné, aby byl řádně upěchován, aby nevznikaly vzduchové bubliny. Pokud vlhkost působí přímo na betonářskou ocel, ta postupně zkoroduje, ztratí své vlastnosti a železobeton se znehodnotí. Ale dobře připravený železobeton je ve vodě odolný, důkazem jsou vodní přehrady a další vodní díla, která slouží už desítky let. Železobetonové stavby, například mosty, se však kvůli nebezpečí průniku vody musí po určité době kontrolovat.
