Praha (Pressweb) - Jak často slýcháte větu: „Tohle se může stát jen v Čechách." Já prakticky denně. Jde o oblíbenou frázi v pracovním i běžném životě, o český životní styl.
Jako by úroveň v tuzemsku byla na hranici humanitární katastrofy. Z čeho vlastně lidé vychází, pokud se ohánějí takovým odvážným tvrzením? Většinou z ničeho. Je to podobná lež jako fráze typu „jdeme na jedno" nebo „dopijeme a jdeme". Mnoho lidí, kteří se hrůzou Čech ohání, ve skutečnosti ani nikdy nebyli za hranicemi naší země a neovládají žádný cizí jazyk natolik, aby si o pohádkovém životě v zahraničí mohli denně číst na zpravodajských serverech.
Tato věta velice často padá v souvislosti s českým zdravotnictvím. Je pravda, že čekání v přeplněných čekárnách pamatujících léta dávno před Sametovou revolucí je někdy ubíjející. Stejně jako neurvalost doktorů, kteří se jsou schopní se vás na chodbě ptát, s jakou pohlavní chorobou jdete k venerologovi a kde přesně vás pálí. Ale kde bereme tu jistotu, že jinde je to lepší? Ono totiž není. Nejen Američané by mohli vyprávět. Abyste dostali léčbu na přijatelné úrovni, musíte nezřídka prodat auto či dům. A není to jen o penězích. I kvalita péče v Česku je minimálně srovnatelná se západem. O srovnání se zbytkem světa už nemá smysl mluvit vůbec.
Další oblíbenou a často omílanou větou je: „Vždyť víte, jak to chodí v dnešní době!". Mě vždycky zajímá, jaká tedy vlastně je ta dnešní doba. Z diskuzí nejen na internetu vyplývá, že dnes je větší výskyt deviantů, více násilí v ulicích, více nezaměstnaných lidí a tragických osudů, méně peněz - zkrátka všechno je mnohem horší, než vůbec kdy bývalo.
My v redakci internetového magazínu Tukutuku se ptáme - z čeho takové tvrzení může vycházet? Realita je taková, že většina z nás si může dovolit říci, že žije v jedné z nejlepších dob a na jednom z nejlepších míst v historii. Nezažíváme války, netrpíme hladem, většina běžných nemocí se dnes dá bez problémů vyléčit, průměrný věk lidstva roste. Žijeme v době internetu, kde jsou zábava, články a novinky a informace prakticky o čemkoliv na dosah ruky, zdarma.
Mít se dobře totiž neznamená, že náš život bude bez konfliktů, bez píle a snahy o osobní rozvoj a bez každodenního boje o zaměstnání a lepší kariéru. A protože se máme tak dobře, bojujeme s prokrastinací a máme čas i energii si pořád na něco stěžovat. Kéž by nám tato rozmařilost vydržela!
