Praha (Pressweb) - V počátcích betonování byl největší problém s velkými plochami, protože beton praskal a vytvářel velké praskliny, kam se dostávala voda. Až teprve ocel, která se začala přidávat do betonu, tento problém odstranila. Výsledný železobeton byl odolný nejen vůči tlaku, ale také tahu. To zajistila ocel. Pro větší vodorovné i svislé plochy se dnes jako betonářská ocel využívají tzv. kari sítě. Jsou to skutečně sítě svařené z kolmo poskládaných ocelových drátů. Tloušťka drátů je různá, stejně jako velikost ok. Dráty pro beton mají typické žebírkování, tedy výstupky, které jsou na obvodu drátu. Umožňují pevnější spojení s betonem.
Kari sítě musí být dostatečně obaleny betonem
Kari sítě se obvykle prodávají v kusech o rozměrech 3 až 6 m x 2 až 2,40 metru. Tyto díly se dají stříhat a svařovat na požadovanou velikost. Pro větší objemy železobetonu se používají různě silné žebírkované tyče, tzv. roxory, které se svařují do požadovaných konstrukcí a poté se zalévají betonem. Je důležité, aby tato armatura, stejně jako kari sítě, byly obaleny betonem v minimální vrstvě cca dva centimetry, aby se zabránilo průniku vody k oceli. Je to ochrana proti korozi, která by poškodila ocel a snížila tak pevnost celé betonové konstrukce.
Železobeton je oproti betonu více odolný vůči tahu
Ve stavebnictví se kari sítě používají při betonování základových desek domů, parkovišť, pater i velkých kolmých stěn. Beton je velmi odolný vůči tlaku, ale málo odolává tažným silám. Tuto fyzikální vlastnost dodá až ocel, která má s betonem stejnou teplotní roztažnost. Železobeton má minimálně desetkrát větší odolnost vůči tahu než prostý beton. Ocel pro výrobu kari sítí se vyrábí v ocelárnách válcováním a tažením za tepla i za studena. Během tohoto procesu se mění fyzikální vlastnosti ocele, mění se i vnitřní struktura materiálu.
