Praha (Pressweb) - Hutní materiál je nezbytnou součástí většiny staveb, ať pozemních, podzemních, vodních či liniových. Pokud se nepoužívá ocelová konstrukce jako základ stavby, tak alespoň betonářská ocel pro zpevnění stěn, podlah, střešních překladů a hmoty pro velká vodní díla. Hutní materiál se dělí na plechy, trubky, jekly, betonářskou ocel a ocelové profily. A právě ocelové profily, známé někdy jako traverzy či nosníky, jsou základem většiny konstrukcí nejen pro velké objekty, ale i pro drobná interiérová zařízení. Hutní materiál se vyrábí v ocelárnách ze surové oceli válcováním, tažením, lisováním, ražením, či kováním.
Základní ocelové profily jsou dle písmen I, L, T a U
Ocelové profily jsou tyčoviny různého průřezu a tloušťky. Běžné profily se rozlišují podle velkých písmen, a to na I, L, T a U a jejich odvozeniny podlé délky jednotlivých ramen. Dále jsou ocelové profily uzavřené, tzv. jekly, nejčastěji čtvercového a obdélníkového průřezu. Z tohoto druhu hutního materiálu lze sestavit jakoukoli konstrukci a podle požadované nosnosti se vybírá typ průřezu a tloušťka ocele. Stále častěji se volí ocelové konstrukce, a to i u rodinných domů, namísto betonových či zděných zdí, protože splní požadovanou odolnost vůči tahu i tlaku při podstatně menších objemech.
Ocelové profily se vyrábějí válcováním za tepla
Ocelové profily se v ocelárnách vyrábějí většinou válcováním za tepla na válcovacích stolicích. Surová ocel prochází různou soustavou válců, které tvarují výsledný výrobek. Při válcování za studena se docílí větší přesnosti válcovaných dílů. Ocelové profily se následně na stavbách spojují svařováním, šroubováním nebo nýtováním. Většina konstrukcí už je opatřena vrstvičkou kovu, například zinku, který podstatně zvyšuje odolnost oceli vůči zrezivění. Dalšími opatřeními proti vlivu vzdušné vlhkosti jsou různé nátěry či pokrytí vrstvou plastu.
