Praha (Pressweb) - Bez použití železobetonu by se USA nemohly pyšnit prvními newyorskými mrakodrapy, které tak ohromily svět. Tento materiál, který v druhé polovině 19. století vynalezl pařížský zahradník pro odolné květináče, se ukázal jako jediný, který umí skloubit požadované vlastnosti jako je odolnost v tlaku i tahu pro výškové budovy. Beton je vynikající stavební materiál, která odolává vysokému tlaku, ale není odolný proti tažným silám. Tuto vlastnost betonu dodala až betonářská ocel, která má podobné teplotní vlastnosti. Dnes se železobeton uplatňuje nejen u výškových budov, ale při stavbě vodních děl, mostů a podzemních krytů.
Betonářská ocel - to jsou tyče-roxory nebo sítě do betonu
Betonářská ocel se od běžné oceli liší tím, že má na svém povrchu výstupky, tzv. žebírkování. Tyto výstupky umožňují rozšířit plochu styku betonu s ocelí a vytvořit tak pevnější spojení. Není na škodu ani zrezivělý povrch, který tuto styčnou plochu nadále rozšiřuje. Betonářská ocel ve formě tyčoviny je známá pod lidovým označením roxory. Kromě tyčí do betonu se pro betonování používají sítě do betonu neboli kari sítě. Zpevňují větší plochu betonu, jako jsou základové desky pro nejrůznější objekty, nosné stěny či stropy. Bez těchto sítí by větší plochy betonu popraskaly.
Ocelové tyče musí být betonem chráněny před korozí
Sítě do betonu se vyrábějí ze žebírkových drátů o průměru 4 až 9 milimetrů, které jsou svařovány do sítí s různými oky. V nabídce společnosti Technimat jsou největší rozměry jednotlivých sítí 6 x 2,40 metru. Betonářská ocel se upravuje podle potřeby, dá se řezat a svařovat. Z roxorů se vytvářejí konstrukce, do kterých se lije čerstvý beton. To výrazně urychluje betonářské práce. Při používání oceli v betonu je důležité, aby ocelové tyče či sítě byly umístěny v určité hloubce betonové vrstvy, která ji chrání před korozí.
