Praha (Pressweb) - 11. 4. 2015: Nová galerie na pražských Vinohradech (Balbínova 26, Praha – Vinohrady) připravuje výstavu současné mladé generace vizuálních umělců, kteří se vyjadřují převážně v médiu malby. Skupinová výstava malířů Adama Kašpara, Jana Rybníčka a Martina Salajky nazvaná V LESE VESELE, kurátorovaná Martinem Mainerem, nás zve na procházku do lesa, který vypráví příběh ústy tří vypravěčů.
Adam Kašpar, student 3. ročníku Akademie výtvarných umění v Praze v ateliéru Malby IV. Martina Mainera, nás zve ve svých obrazech do lesa, který známe z obrazů 18. a 19. století. Vzduch v lese je průzračně čistý, samotná příroda mu stačí k tomu, aby divákovi ukázal monumentálnost krajiny a naznačil svůj zájem o studium krajinomalby. „Adam Kašpar je neskutečně talentovaný malíř, ač ještě student, udivuje svými excelentními malířskými výkony a budí pozornost jak odborného publika, tak laické veřejnosti… Jeho třímetrový obraz Jedle, který byl vystavený na přehlídce ArtPrague, zcela obstál v konfrontaci s díly spoluvystavujících autorů jako Františka Matouška, Jana Knapa, Jakuba Špaňhela či Martina Mainera… Kašpar, Rybníček a Salajka jsou autoři, na které se vyplatí zaměřit naši pozornost,“ říká zakladatelka Nové galerie Nina Hedwic.
Martin Salajka je absolventem Akademie výtvarných umění v Praze, ateliéru Malba 3 prof. Michaela Rittsteina. Stejně jako rybář, který vytahuje ryby z vody, tak i Salajka nahazuje udici do lidského podvědomí, snové reality či vlastní imaginace, a prostřednictvím svých obrazů umožňuje divákovi vidět úlovky světa, ve kterém nejen příroda a zvířata rozehrávají symbolické příběhy o koloběhu života, o lidské či malířově duši.
Jak říká jeho učitel, prof. ak. mal. Michal Rittstein „Salajkovy obrazy disponují vysokou mírou přitažlivosti… […] Sedě dlouhé hodiny na břehu, upíraje oči na hladinu, čekaje na sumce či jinou rybu, má dosti času na to, aby se jeho duše ponořila do hloubi, kráčejíc těmto tvorům naproti. A nejen jim. Z hlubin se vynořují společně s axolotly další přízraky i rezidua jeho neklidné duše. Stejně jako se řeka točí, kroutí a často i mizí jako Punkva v hlubinách skal, tak Salajkova mysl odpíchnutá od reality bloudí v hlubinách více či méně kalných, kam jen občas šlehne světelný záblesk expresivního slunce…“
Jan Rybníček svá studia zahájil na FaVU VUT v Brně v ateliéru Martina Mainera a po dokončení bakalářského studia pokračoval na Akademii výtvarných umění v Mnichově u prof. Markuse Oehlena.
I Rybníčkovy obrazy z vystavené série, která pracuje s kontrasty – mystičnem, ironií, krutostí, naivitou, sílou a slabostí, nás zavedou do lesa, ve kterém ale nepotkáváme zvířata, jak je známe, ale spíše metaforická zvířecí stvoření jako nositele určitých vlastností či atributů.
Způsob práce a uvažování a ironicky-groteskní vidění Jana Rybníčka jsou zřejmé z jeho obrazů, a metaforicky je doplňuje a přibližuje jedna z jeho autorských básní:
„Prasák chmaták
Malá holčička vede dvě malé holčičky.
Velký pán vede tři malé holčičky.
Zlý policajt vede tři malé holčičky a velkého pána.
Velký pán vede všechny
Všechny naše kroky.“
