Praha (Pressweb) - Určitě jste se při preventivní prohlídce setkali s vyšetřením na EKG neboli na elektrokardiografu. Lékař vám připevnil na různá místa na těle vodiče neboli elektrody, a během krátké chvíle pořídil záznam srdeční činnosti, tzv. elektrokardiogram. Při jeho vyhodnocení posuzuje tvar křivky, její vrcholy a údolí i jejich rozpětí a z toho pozná, zda srdeční rytmus nevykazuje nějaké chorobné změny. Z křivky lze jistit odchylky od pravidelného rytmu, poruchy tvorby i přenosu srdečních vzruchů, známky nedostatečné výživy některých částí srdečního svalu, starší poškození srdce i lokalizaci chorobných změn i jejich rozsah.
EKG může být klidové nebo zátěžové
Vyšetření EKG v ordinaci, kdy pacient leží v klidu na lůžku, se nazývá klidové. V drtivé většině případů odhalí chorobné změny na srdci, zejména pokud si pacient už dříve stěžoval na některé příznaky, jako je dušnost, bolest na srdci, nezvyklá únava i při malé fyzické námaze. Některé drobnější změny, například občasná nepravidelnost srdečního rytmu, tzv. arytmie, se nemusí při klidovém vyšetření projevit. Lékař poté volí zátěžové EKG, neboli vyšetření při fyzické námaze. Pacient obvykle šlape na speciálním rotopedu – ergometru a během této činnosti zařízení pořizuje elektrokardiogram.
Zátěžovému vyšetření srdce se podrobují i sportovci
Zátěžové EKG by mělo spolehlivě odhalit i drobnější změny v srdeční činnosti. Je to proto, že srdce se musí při námaze více namáhat, protože pracující svaly potřebují více kyslíku. Při této námaze se chorobné změny vždy projeví, a jsou na srdeční křivce znatelnější. Zátěžovému vyšetření se nepodrobují jen nemocní, ale i sportovci, u nichž se zjišťuje, jak snášejí tréninkovou zátěž, případně co ovlivňuje jejich výkon a kde jsou jejich limity. Další metodou vyšetření srdce je tzv. holterové měření. Probíhá po dobu minimálně 24 hodin. Při něm se většinou zjišťuje, jak je nařízená léčba úspěšná.
