Praha (Pressweb) - Pokud má betonová plocha zůstat bez prasklin a odolat například změnám teplot, při nichž se beton roztahuje a zase smršťuje, je nutné využít při betonování ocelové tyče, tzv. roxory. Pro velké vodorovné betonové plochy se používají kari sítě. Jde o tyče o průměru 4 až 10 milimetrů, výjimečně 12 mm, které jsou příčně svařeny a mají různě velká oka. Typickým rysem jsou výstupky na obvodu tzv. žebírkování. Umožňuje zvýšit plochu styku oceli a betonu a vytvořit pevnější spojení. Bez těchto sítí beton na podlahách v domech, garážích či parkovištích rychle popraská a postupně degraduje.
Kari sítě se mohou dávat i na sebe
Ocel v betonu poskytuje původnímu materiálu velkou odolnost vůči tažným silám. Samotný beton sice snese velké zatížení, to znamená, že odolává tlaku, ale je málo odolný vůči tahu. Spojení betonu a oceli vzniká železobeton, který má už jiné fyzikální vlastnosti. Při betonování vodorovných ploch, ale i svislých stěn se osvědčily kari sítě. Při vyšší vrstvě betonu se mohou dávat na sebe. Důležité je, aby se kari sítě nedotýkaly bednění nebo země. Při betonování základové desky, která bude mít spojení se zemí, se tato armatura dává na speciální podložky. Je zásada, že ocelové tyče musí být obaleny alespoň dvoucentimetrovou vrstvou betonu.
Největším nebezpečím železobetonu je voda
U železobetonových staveb se roxory svařují do konstrukcí a ty se poté prolévají čerstvým betonem. Účel stavby i jeho funkce rozhodují o tom, jak silné budou ocelové tyče a jaký poměr v betonu budou mít. Stejně jako kari sítě, jsou běžné roxory se žebírkováním, ale někdy se používají i hladké. U železobetonu je zásadní zabránit průniku vody k ocelové výztuži. Jakmile se voda k oceli dostane, začne proces koroze a během několika let železobeton ztratí své původní vlastnosti. Pokud je poškození rozsáhlé a oprava nemožná, je nutné takovou stavbu odstranit. Demolice například u silničních mostů ukazují, že taková poškození nejsou ojedinělá.
