Praha (Pressweb) - Bez ocelových konstrukcí si nelze představit většinu velkých staveb. Jestliže od dob faraónů, Babylóňanů a Římanů vládly ve stavebnictví kámen a cihla, od konce 18. století nastal věk ocelových konstrukcí. Uplatnily se při stavbě železničních a silničních mostů, výškových budov a věží. Bez expertů na ocelové konstrukce se už neobešla žádná větší stavba a tato technologie se rozšířila po celém světě. Zprvu jednoduchá traverza ve tvaru průřezu podle velkého písmene I, dostala své bratříčky ve tvaru velkých písmen U, H a T. Ve 20. století se objevily jakly či jekly. Jakl byl uzavřený ocelový profil čtvercového tvaru.
Jakl dal vzniknout mimořádným stavbám
Ocelové profily jako nosné sloupy měly oproti kamenu, cihle či betonu výhodu v tom, že zabíraly mnohem menší prostor při vysoké nosnosti. Jakl silnostěnný ve spojení s nosníky umožnil vytvořit konstrukci, kde bylo daleko více prostoru než u stavby z kamenů či cihel. Kromě toho se z ocele stavělo rychle a pohodlně. Ocel se dobře řezala, ohýbala a spojovala nýty, šrouby nebo svařováním. Jakl stejně jako ostatní profily daly vzniknout mimořádným stavbám, jejichž střechy se pyšní mimořádným rozpětím. Některé světové sportovní haly mají rozpětí větší než 300 metrů. Ocelové konstrukce tvoří také základ nejvyšších staveb světa.
Nevýhodou ocelových konstrukcí je koroze
Jakl má svůj původ v českých zemích, kde se začal šířit od 20. let minulého století. Vyrábí se podobně jako otevřené ocelové profily na válcovacích stolicích, a na závěr výrobních procesu se svaří. Jeho průřez je nejčastěji pravidelný čtvercový nebo obdélníkový. Rozlišuje se také podle tloušťky ocele na tenkostěnný a silnostěnný. Tenkostěnná varianta se uplatňuje při výrobě lehkých konstrukcí různých zařízení a v nábytkářském průmyslu. Ze silnostěnných jaklů vznikají konstrukce nejrůznějších hal a mostů. Velkou nevýhodou ocelových konstrukcí je koroze, tedy postupná degradace oceli vlivem vody či vlhkosti.