Praha (Pressweb) - Nejčastějším hutním výrobkem pro rozvody různých médií a pro konstrukční práce jsou ocelové trubky. Mají různý průměr, tloušťku stěn nebo speciální ošetření podle účelu použití. Aby bylo v rozvodu co nejméně spojů, dodávají se v šestimetrových délkách, případně i delší. Ocelové trubky jsou pevné, snesou různé nárazy i vysokou teplotu a snadno se s nimi pracuje. Jejich nevýhodou je jejich náchylnost ke korozi, zejména při vedení vody. Trubky se vyrábějí buď svařováním nebo válcováním na speciálních válcovacích stolicích či tažením.
Pro vedení plynu jsou vhodnější bezešvé trubky
Médium, například studená voda, horká voda, pára či plyn rozhoduje o tom, jaké se použijí trubky. Jiné nároky jsou například na konstrukční výrobky či lešenářské trubky. Pokud jsou vysoké nároky na odolnost a těsnění trubky, případně na nosnost trubky, používají se bezešvé výrobky. To platí zejména pro plyn. Pro běžné konstrukce či rozvody stačí svařované trubky. Základem je černá ocel, tedy nijak neupravovaná. Pro ochranu před korozí se využívá žárové zinkování, někdy z obou stran. Pokud potřebujeme uložit trubkové vedení do země, je vhodné použít izolaci.
Druh spojení určují normy, zejména pro tlakové vedení
Hutě dodávají trubky připravené pro různé spoje. Pro vedení vody, vzduchu či plynu se používají trubky závitové – bezešvé nebo svařované. Umožňují spojování rozvodů v objektech pomocí fitinek. Hladké trubky jsou určeny pro speciální využití, například lešenářská ocel nebo pro různé konstrukce. Hladké trubky se spojují svařováním, nebo se musí vytvořit závit. Normy určují, jaké spojení lze použít pro rozvod vody, páry nebo plynu. Dalším rozlišením pro tyto hutná výrobky jsou přesné trubky, které jsou charakteristické hladkým a homogenní povrchem.
