Praha (Pressweb) - Nedávno jsem četla rady (nejspíš zkušeného otce), jak vybavit domácnost, když máte děti. Mimo jiné autor radil nekupovat dětskou postýlku, ve které dítě stejně nebude spát. Lepší je prý investovat do trojpostele a i tak se budete nakonec s partnerem dělit o její nepatrnou část, zatímco na většině ložné plochy bude napříč spát vaše dítko. Musela jsem se smát…
Výběru postele pro naši dceru jsme věnovali značnou pozornost. Vybírali jsme kvalitní postel s úložným prostorem (ten se s dětmi vždycky hodí), s dětskou zábranou a s matrací, která je vhodná pro zdravý vývoj dítěte a opatřena ochranným potahem. Jak se později ukázalo, naše snaha byla zcela zbytečná. I když postel nejspíš vydrží mnohem déle, než jsme předpokládali. Je totiž téměř nepoužitá. Zato naše manželská postel prochází už roky zátěžovou zkouškou. Když jsme ji s partnerem kupovali, chtěli jsme si konečně dopřát luxusní postel, která nám poskytne maximální pohodlí a umožní zasloužený, ničím nerušený spánek, kterého se nám po celý první rok života našeho potomka dostávalo opravdu vzácně. Jakmile se však naše dítě začalo stavět na vlastní nohy a dělat první krůčky, směřovaly tyto s železnou pravidelností noc co noc do naší manželské postele. Co bylo platné, že postel v dětském pokoji byla preventivně chráněna potahem, když to byla nakonec naše manželská postel, která se musela vyrovnat s odvykáním na plínky… Byla to naše čalouněná postel, která se stala trampolínou, dobrou schovkou i místem nočních toulek (nikdy bych nevěřila, kolik toho může malé dítě za noc po posteli nacestovat…). A byli jsme to my s manželem, kdo tísnící se na samotném okraji postele tvořil živé zábrany pro případný pád. Akorát manžel byl postupně definitivně vytlačen na starou pohovku, o kterou jsme po pár letech a bezpočtu marných pokusů o přesun dítěte do vlastní postele manželskou postel rozšířili. Škoda, že jsem si onu moudrou radu nepřečetla o pár let dřív…
