Praha (Pressweb) - Po náročném dni v práci, po nepříjemné hádce se šéfem či s partnerem, kdy chcete vše hodit za hlavu, zamknout se doma, zalézt si do postele a schovat se pod peřinou před celým světem? Nebo po probdělé noci strávené tancem a popíjením s kamarády, kdy se domů vracíte až za rozbřesku? Či snad po dni plném sportování a aktivního odpočinku na čerstvém vzduchu, kdy se cítíte velmi (ale příjemně) unavení? Nemůžete se dočkat, až se konečně natáhnete v posteli po dlouhém cestování, nekonečných hodinách strávených v letadle a v autě? A je vám v tu chvíli úplně jedno, že nebudete uléhat právě do své čalouněné postele u vás doma, kde se vám vždy tak krásně spí? Nebo se ze všeho nejvíc do postele těšíte, když na vás něco leze a vy jste přesto museli být celý den v práci a v neustálém běhu, hlava třeští, v krku bolí a zimnice vámi třese? Někdo se těší, že se jednou za rok vyspí v luxusní posteli v pětihvězdičkovém hotelu, kam mu ráno pokojová služba přinese bohatou snídani a on si ji vychutná a nebude nikam spěchat. Nechá se hýčkat alespoň pár dní v roce. U někoho je zase rozhodující, s kým do postele ulehne…
A někdo netrpělivě čeká na den, kdy konečně zbytek rodiny odjede ke tchýni a on se bude moci konečně v klidu vyspat, zcela sám, aniž by se vedle něj na manželské posteli celou noc převalovala a hlasitě pochrupovala drahá polovička a kolem hlavy mu v nekřesťanskou ranní hodinu skákaly rozdováděné děti. Já se těším do postele každý den. Zvlášť když čistě povléknu a přikrývky vyvětrám na rozpáleném sluníčku či v třeskutém mrazu. Je pak radost usínat ve voňavých a nadýchaných peřinách a spím celou noc jako na obláčku.
A kdy se do postele nejvíc těšíte vy?