Praha (Pressweb) - Možná ne každá nevěsta má náladu na své svatbě zametat podlahu a běhat o půlnoci v čepci. Zato ale každá alespoň jednou viděla správný americký doják. Pokud si odmalička představujete sebe samu ve filmu Čtyři svatby a jeden pohřeb, možná byste mohli na svou svatbu zkusit propašovat pár neškodných zahraničních tradic.
Něco staré, nové, půjčené a modré
První ze série zvyků importovaných k nám ze Západu je založen na tom, jaké cetky navíc by měl obsahovat nevěstin outfit, aby se dočkala dokonalého manželství. Takže nevěsta má na sobě mít něco staré jako symbol připoutanosti k rodině a minulosti (v amerických filmech se s oblibou využívá například prsten babičky); něco nového na znak úspěchu v novém životě; něco půjčené, co bude reprezentovat podporu přátel v případě potřeby (tento artefakt zvykne zajistit nevěstina nejlepší přítelkyně) a něco modré jako příslib věrnosti a tolerance (hádáte správně, nejpopulárnějším v této kategorii je podvazek). Někde mívá nevěsta jako bonus k tomuto všemu ještě i minci v střevíci, aby zajistila v manželství hojnost.
Házení rýže
Když mladí vycházejí z kostela, svatebčané na ně házejí rýži (respektive konfety) pro štěstí.
Házení kytice
Házení je celkově v západních zemích asi velmi populární. Tento zvyk už zřejmě zná každá žena z romantických komedií. Kytice se hází přes levé rameno tak, že nevěsta se postaví zády k davu zuřivých vdavků chtivých družiček. Ta družička, která ji chytí, se bude vdávat jako první (podle tradice nejpozději do roku). Kytice se hází hned po obřadu, i když... pokud to uděláte kdykoliv poté, hlavu se závojem vám asi nikdo neutrhne. Pokud se své svatební kytice nechcete vzdát, ale idea svatby okořeněné o špetku novátorství Vám nedá spát, připravte si náhradní kytici (stejnou, ať družičky nefrflají).
Stahování podvazku
I když se to možná nezdá, tato tradice se u nás už dost dobře zdomácněla. Nevěsta si vyloží nohu, na níž má podvazek na židli. Ženich jí ho musí bez použití rukou (čili v devadesáti devíti procentech zuby) stáhnout přes obutou botu. Svůj původ má tento zvyk zřejmě ve Francii, kde lidé věřili, že kousek z nevěstina oblečení jim přinese štěstí, proto jim ona sama začala házet svůj podvazek. Pokud mladý ženáč chce, může stažený podvazek hodit družbě. Samozřejmě družba, který ho chytí, bude dalším v pořadí na sňatek.
Novomanželům, kteří odcházejí na svatební cestu přímo z obřadu se na auto zvyknou přivázat chrastící prázdné plechovky pro štěstí. Chtěli bychom vědět, po kolika kilometrech ztratí ženich nervy, zastaví na nejbližší pumpě a celou parádu hodí podrážděně do popelnice.
Svatební kniha
Konečně zvyk, jehož smysl nikdo nepopře. Na Slovensko pomaličku a potichoučku přicházejí svatební knihy. Vypadají jako něco mezi knihou, albem a velkým sešitem a slouží k zaznamenávání přání od svatebních hostů, uchovávání svatebních fotografií, telegramů, oznámení a dokonce i účtů a seznamů. Svatební kniha koluje mezi hosty během celé hostiny a novomanželé si ji prohlížejí až později. Že bude v každém případě poněkud zapatlaný od dortu, protože děti sestřenice si do ní začali kreslit, Vás snad neodradí.