Praha (Pressweb) - Ve svých 20ti letech jsem zůstala těhotná. Vynechaná menstruace a pozitivní těhotenský test byl toho důkazem. Přišli obavy, jestli jsem připravená. Po pár dnech jsem věděla odpovědět i na tuto otázku. Ano jsem! Už nebylo pochyb, že jsem se na svého potomka těšila. Zvládnu to i navzdory mému věku a dokážu to i sama! Začala jsem se měnit. Ještě nikdy jsem nebyla těhotná a vše bylo pro mě nové. Na internetu jsem začala navštěvovat stránky s těhotenskou tématikou. V google mi každý den svítil nápis "Příznaky první těhotenství." Zkrátka hledala jsem informace z každé ruky. Co to mi řekli známo, co to internetové kamarádky, ale na spoustu věcí jsem přišla sama.
Moje těhotenství nebyla procházka růžovou zahradou. Ranní nevolnosti začaly asi hned po oplodnění. Už jsem brala za samozřejmost, že hned po probuzení byl můj největší kamarád náš záchod. Ranní nevolnosti se však změnily na celodenní. Jakoby všechny vůně kolem ve mně vyvolávaly pocit na zvracení. V noci jsem nemohla spát kvůli častému močení. Přestala jsem dvě hodiny před spaním pít, no nepomohlo. Jakoby by mi miminko sedělo na močovém měchýři a tlačilo na něj. Jinak to nebylo ani s únavou. I malá námaha mě přemohla. Nehrozily dlouhé procházky přírodou, prostě jsem je nezvládla. No ale, jak se řekne "všechno zlé jednou skončí." Skončilo i moje trápení. Ano řeknete si, že porodem. Skutečně je to tak. Pohled na mou Barborku zahnal všechny špatné vzpomínky. Ale řeknu vám jedno, od té doby jak jsem poprvé ucítila její pohyby v bříšku, věděla jsem, že všechny špatné věci, které jsem v období těhotenství prožívala stojí za to. A právě ona se svými pohyby mi je pak pomáhala zvládnout.
