Praha (Pressweb) - Víte, že beton už používali staří Římané a některé stavby se dochovaly až do současnosti? Jsou to například kopule římského Pantheonu nebo Koloseum. Z toho je vidět, jak kvalitní je to materiál a dnešní stavby se bez něho neobejdou. Asi před sto lety jsme do betonu přidali ocel a vytvořili tak železobeton. Z něho jsou dnes všechny stavby, kde se používá beton. Velká betonová plocha, například základová deska u rodinného domu, by bez ocelové výztuže brzy popraskala. Ocelové výztuže u vodorovných desek se nazývají kari sítě. Jsou to dráty s výstupky, tzv. žebírkováním, svařené do sítí s různě velkými oky.
Kari sítě mají žebírkování, které zlepšuje spojení betonu a ocele
Žebírkování u kari sítě a další betonářské výztuže má velký význam. Umožňuje pevnější spojení s betonem, takže vzniká kompaktní materiál s vysokou odolností vůči tlaku i tahu. Právě ocel zajišťuje velkou odolnost vůči tažným silám. Podle požadavků na nosnost železobetonu, navrhne projektant vhodnou ocelovou výztuž i její parametry. Například kari sítě mají obvykle průměr drátu od 4 do 10 milimetrů. Při vyšší vrstvě betonové desky se mohou dávat ocelové sítě v určité vzdálenosti na sebe, ale vždy je důležité překrytí. Nesmí se však pokládat přímo na zem, ale na speciální kovové či plastové podložky.
Ocelová výztuž musí být dostatečně obalena betonem
Kromě kari sítě se při betonování používají ocelové tyče se žebírkováním, tzv. roxory. Ty se svařují do různých konstrukcí a poté se prolévají čerstvým betonem. Důležité je, aby v betonu nebyly vzduchové bubliny, proto se používají pneumatická pěchovadla. Betonářská výztuž musí být dostatečně obalena betonem, aby k oceli nemohla proniknout voda. Minimální vrstva betonu kolem výztuže nebo od bednění je 20 mm. U špatně zpracovaného železobetonu proniká voda k ocelové výztuži, která postupně koroduje a snižuje pevnost celé stavby.