Praha (Pressweb) - Beton, který je sám o sobě velmi odolný na tlak, málo odolává tažným silám. Kdo betonoval například větší plochy v garáži či v rodinném domku, tak ví, že pokud nepoužije tzv. betonářskou ocel, beton časem popraská a vzniknou velké praskliny. Pokud je plocha ve venkovním prostředí, voda a mráz beton tak znehodnotí, že je nutné pustit se do práce znovu. Ke zpevnění betonových ploch vůči tahu je zapotřebí použít kari sítě. Jde o ocelové dráty většinou o maximálním průměru 10 milimetrů, které jsou svařeny do sítě s různě velkými oky.
Dráty kari sítě mají na svém povrchu typické žebírkování
Kari sítě mají na povrchu drátů výstupky, kterým se říká žebírkování. Jsou tam proto, aby se beton pevněji spojil s ocelí a vznikl kompaktní železobeton. Tento materiál, který je znám už více než sto let, je nejen mimořádně odolný vůči tlaku, ale díky oceli i vůči tažným silám. Ze železobetonu se začaly stavět mrakodrapy, mosty i rozsáhlá vodní díla. I dnes, kdy se objevují nové syntetické materiály, je železobeton v mnoha případech stále nenahraditelný. Kari sítě jsou široce využívaným druhem betonářské oceli. K ní patří tzv. roxory, což jsou ocelové tyče se žebírkováním o průměru větším než 10 mm.
Kari sítě musí být dobře obaleny betonem
Kari sítě se například při betonování podlahy dávají do spodní poloviny betonové vrstvy, ale nikdy ne volně na podklad. Sítě musí být dobře obaleny betonem a minimální je vrstva 20 milimetrů. Při pokládání na štěrkovitou podkladní vrstvu se musí dávat na podložky, aby se pod ocelové dráty dostal beton. Při potřebě větší nosnosti betonové vrstvy se sítě zdvojují. Při používání roxorů se vytvářejí tzv. armatury. Tyče se svařují na místě, aby byla ocel poměrně zastoupena v betonu. Pak se do armatury naleje čerstvý beton.
