Praha (Pressweb) - Léta se ve stavebnictví v historii používal prostý beton, ale stavebníkům vadilo, že je málo odolný na tah. Je sice velmi odolný vůči tlaku, a lze ho použít i na stavby ve vodě, ale tlakové síly ho poměrně snadno roztrhají. Ale i s tímto problémem si lidská mysl poradila. V druhé polovině 19. století jistý pařížský zahradník přišel na to, že když do betonu přidá ocelové pruty, výsledný materiál nepopraská a bude pevnější než prostý beton. Nový materiál použil na výrobu květinářů a nechal si ho patentovat. Ocelové tyče pro beton se začaly svařovat, aby se s nimi lépe pracovalo a vznikly kari sítě.
Kari sítě tvoří základ pro železobeton
Svařené ocelové pruty různého průměru, tzv. kari sítě tvoří základ pro železobeton. Ocelové tyče mají na svém povrchu výstupky, tzv. žebrování, které umožňuje, aby se beton s ocelí lépe spojil. Kari sítě se zhruba svaří do tvaru, který bude potřeba a pak se do nich naleje beton. Jednotlivé pruty musí mít kolem sebe vrstvu betonu, aby se k oceli nemohla dostat voda. Ta by ocel postupně narušila korozí a železobeton by ztratil svoji odolnost vůči tlaku. Nedostatky v přípravě železobetonu nebo jeho špatná údržba jsou příčinou tragických pádů mostů i budov.
U betonářské oceli je typické žebrování
Také základové betonové desky či nosné stěny se bez kari sítě neobejdou. Projektant musí vybrat pro stavbu vhodnou rozteč ok u kari sítí, aby výsledná deska měla tu správnou nosnost. Příliš velká oka mohou znamenat nižší nosnost, což se může projevit popraskáním betonu. U betonářské oceli nevadí, když je na povrchu mírná koroze. Zkorodovaný povrch ocele má větší plochu a beton s ní vytvoří daleko pevnější spojení. Železobeton byl spásou pro budovatele obřích staveb a mrakodrapů. Jen díky němu bylo možné hnát stavby do tak velké výšky.
