Praha (Pressweb) - Betonářská ocel jsou tyče různého průměru, tzv. roxory, které se dávají samostatně do betonu, nebo se z nich svařuje armatura, jenž se vylévá betonem. Vzniká tak železobeton, v současnosti nejpevnější a nejrozšířenější stavební materiál. Právě ocel dodává betonu vysokou odolnost v tahu. Obě složky mají podobnou tepelnou roztažnost, proto se chovají jako kompaktní materiál. Bez železobetonu by nemohly vyrůst mrakodrapy, nevznikly by žádné velké vodní přehrady či mosty s velkým rozpětím mezi sloupy. Stavbaři původně pracovali se železobetonem opatrně, ale praxe ukázala, že snese velké zatížení a je mimořádně odolný i v tahu.
Betonářská ocel má tzv. žebírka pro pevnější spojení s betonem
Betonářská ocel se vyrábí z ocelových polotovarů válcováním za tepla a následným ochlazením nebo válcováním za tepla a tažením za studena. Vznikají tak výrobky s trochu odlišnými fyzikálními vlastnostmi. Zařazení procesu tažení za studena způsobuje, že betonářská ocel je pevnější, ale méně plastická. Obvyklým prvkem u obou technologií je tzv. žebírkování, což jsou tvarované výstupky podél obvodu tyče. Žebírkování umožňuje, aby beton lépe přilnul k ocelové tyči a vytvořil pevnější spojení. Na závadu není ani koroze na povrchu betonářské oceli, která zvyšuje plochu výrobku a tím i pevnost spojení.
Kari sítě jsou určeny pro budování základových desek nebo betonových zdí
Betonářská ocel jsou nejen tyče, ale také sítě svařené z tyčí menšího průměru. Tzv. kari sítě se dávají do betonu při budování základových desek nebo stěn. Mají různě velká oka podle požadavků projektantů. Sítě umožňují vytvářet velké plochy betonu bez nebezpečí, že popraskají. Při výrobě železobetonu je důležité zachovat určité množství betonu kolem ocelové tyče nebo drátu, aby se k oceli nedostala voda. Ta by způsobila korozi ocele, železobeton by pak ztratil schopnost odolávat zatížení v tahu a popraskal by. Právě nedostatky při ukládání betonové výztuže do betonu, kdy k oceli proniká voda, způsobují poškození mostních konstrukcí.
