Praha (Pressweb) - Nikdy by nevznikly slavné výškové budovy, kdyby lidé neobjevili beton. Je to stavební materiál, který odolává vysokým tlakům a pro stavebnictví je ideální. Ale potřebuje ještě něco, co mu dodá další požadovanou vlastnost – odolnost v tahu. Tím je betonářská ocel. Železo má podobné teplotní vlastnosti jako beton, proto se oba materiály při teplotním působení roztahují a smršťují stejným způsobem. Ale co je důležité, že tažné síly se přenášejí na ocel, která těmto změnám odolává. Spojením obou materiálů vznikl železobeton, který byl pro stavebnictví požehnáním.
Betonářská ocel – to jsou roxory i kari sítě
Betonářská ocel se do betonu přidává ve formě tyčí, tzv. roxorů, svařených konstrukcí a sítí. Tyčovina je nečastěji žebírkovaná, to znamená, že má malé výstupky na povrchu. Ty umožňují, aby ocel s betonem utvořila pevnější spojení. Na závadu není ani případná rez, protože zvětšuje styčnou plochu s betonem. Proces vytváření železobetonu vypadá tak, že se svaří konstrukce z ocelových tyčí, která se pak vyplní čerstvým betonem. Tímto způsobem rostly mrakodrapy v USA už na konci 19. století a staví se tak dodnes. Betonářská ocel se používá pro rodinné domy, výškové stavby, vodní díla i mosty.
Kromě oceli do betonu také trubky, plechy či jakly
Betonářská ocel jsou také svařené sítě z ocelových drátů, tzv. kari sítě. Jsou vhodné při betonování základových desek, podlah či stěn. Při vkládání tyčoviny do betonu nebo sítí je nutné, aby byla ocel obalena betonem v určité vrstvě. K železu se pak nemůže dostat vlhkost, která by způsobila korozi a rozložila ocel. Železobeton by pak ztratil jednu důležitou vlastnost – odolnost v tahu. To by mohlo ohrozit celou stavbu. Betonářská ocel je v sortimentu firmy Technimat Praha, která dodává také profilovou ocel, ocelové nosníky, plechy, trubky, jakly, podlahové rošty i pletivo.
