Praha (Pressweb) - Betonářská ocel je ocelová výztuž, která se přidává do betonu, aby spolu vytvořily železobeton. Je to nezbytný prvek při výstavbě vodních děl, mostů, velkých administrativních a průmyslových objektů, ale také základových desek a základů drobnějších staveb, jako jsou rodinné domy. Beton má vynikající odolnost vůči tlaku, ale díky ocelové výztuži získává také velkou pevnost v tahu. Spojení betonu a oceli vytváří mimořádně pevnou strukturu, které mezi stavebními prvky nemá srovnání. Jen železobeton umožnil ve 20. století výstavbu prvních mrakodrapů a je oblíbeným materiálem dodnes.
Betonářská ocel je většinou žebírkovaná
Jaké druhy oceli jsou v kategorii betonářská ocel? Základem jsou různě silné ocelové tyče se žebírkováním nebo v hladkém provedení. Žebírkování oceli – to jsou drobné výstupky podél celého obvodu tyče – umožňuje, aby se beton těsně spojil s ocelí a tím zpevnil výslednou strukturu železobetonu. Žebírková ocel se dodává v délkách 6, 12 a 14 metrů. Poté se svařuje do různých armatur, do nichž se potom vlévá beton. Armatury se připravují mimo stavební plochu nebo přímo na místě. Betonářská ocel – to jsou také kari sítě.
Betonářská ocel nebo také roxor, armovací železo či betonářská armatura
Kari sítě se používají při betonování základových desek, stěn a například chodníků. Tvoří je dráty silné 4 až 10 milimetrů, které se svařují do sítí s různou roztečí. Tato betonářská ocel se dává do spodní části desky, ale nesmí být přímo na podkladu. Při přípravě velké plochy k betonování se kari sítě dávají na podložky, aby byla výztuž obalena betonem i ze spodu. Sítě se prodávají ve stabilních rozměrech. Pokud je betonová plocha větší, musí se překrývat nejméně o 30 centimetrů. Betonářská ocel je v praxi známá pod různými názvy, například hřebínková ocel, betonka, roxor, armovací železo či betonářská armatura.
