Praha (Pressweb) - Stavebnictví se bez betonářské oceli neobejde. Ocel se do betonu přidává z toho důvodu, aby se zvýšila odolnost v tahu. Beton je výborný materiál pro stavby všeho druhu, dokáže odolat velkému tlaku, ale je málo odolný v tahu. Jakmile na něj začnou působit tažné síly, začne praskat a ztrácí své výborné mechanické vlastnosti. Proto se do betonu přidává ocel. Vzniká tak železobeton, který umožnil takové stavby, jako jsou mrakodrapy, mosty či vodní přehrady. Betonářskou ocel tvoří roxory, což jsou různé tyče se žebírkováním a kari sítě.
Kari sítě mají žebírkování pro lepší uchycení betonu
Kari sítě jsou podélné a příčné dráty se žebírkováním většinou o tloušťce od 4,5 do 10 milimetrů svařované do sítí o rozměrech až 6 x 2, 4 metru. Tato betonářská ocel je určena do betonu pro základové desky, stěny či stropy. Ocelové dráty musí být ponořeny v betonu tak, aby je obklopovala dostatečná vrstva a tažné síly byly v rovnováze. Žebírkování na drátu umožňuje, aby se beton na oceli dobře uchytil a vytvořil s ní pevné spojení. Jedině tak lze přenášet tažné síly v celém profilu železobetonu. Kari sítě mohou být i v několika vrstvách.
Přípravě betonářské oceli ro různých tvarů se říká armování
Stejně jako kari sítě, které se používají při betonování ploch i stěn, se jako výztuž pro základy pozemních staveb, různé vodohospodářské stavby či mostní konstrukce využívají silnější ocelové tyče se žebírkováním. Svařují se do různých tvarů, čemuž se říká armování. Příprava složitějšího betonování probíhá v tzv. armovnách, odkud se připravená armovací konstrukce doveze na stavbu. Do ní se naleje beton. Železobeton je v současnosti nejpevnějším stavebním materiálem. Používá se od konce 19. století. Nechal si jej patentovat pařížský zahradník pro výrobu velkých květináčů, později se železobeton rozšířil i do stavitelství.
