Polná (Pressweb) - První SOS dětské vesničky vznikly v Rakousku roku 1949. Založil se Hermann Gmeiner a jeho cílem bylo zpočátku zejména pomoci dětem, které přišly o rodiče během druhé světové války. Napadalo ho, že by se o ně mohly starat ženy, které samy děti nemají, nebo jim zemřely.
Tento projekt začal fungovat i v Československu a první vesnička vznikla roku 1970 u Karlových Varů. Chystala se celý rok. Normalizační režim však občanské iniciativě nepřál a projekt byl v roce 1975 převeden pod státní správu a utlumen. Znovu byl obnoven po listopadu 1989.
Dnes jsou v České republice celkem 3 SOS dětské vesničky: v Karlových Varech, Chvalčově a v Brně. Celkem v nich vyrůstá více než 100 dětí.
Pro dospívající mladé lidi je k dispozici program následné péče, který je připravuje na samostatný život.
Jaká je myšlenka SOS vesniček dnes?
Cílem tohoto projektu je, že pro opuštěné dítě je nejdůležitější, že dostává matku. Stává se jí samostatná žena bez závazků, která nalézá smysl života v soužití s přijatými dětmi, pro něž je zdrojem jistoty, bezpečí a lásky.
V rodině, která se dnes skládá z klasické matky a otce, vyrůstá 5 – 7 dětí vlastních i nevlastních sourozenců, chlapci a děvčata různého věku. Jednotlivé děti navazují citové vztahy k rodičům i sourozencům a postupně vytvářejí vlastní rodinu.
Rodina žije a hospodaří v samostatném domě. Ten se stává místem skutečného domova, kam se děti rády vracejí, i když jsou již v učení, na studiích nebo mají vlastní rodinu.
Jak taková vesnička vypadá?
Společenství jednotlivých domů tvoří SOS dětskou vesničku (zhruba 10 – 12 domů) a je součástí života přilehlé obce, města. Tím poskytuje rodinám nejen potřebné sociální zázemí, ale i nezbytnou odbornou pomoc.
IP Polná v Borůvkové ulici v Brně
Dne 11. 6. 2016 vyrazila realizační parta ze společnosti IP Polná do SOS vesničky v Brně, do Borůvkové ulice, aby zaizolovala obytné domy pro pěstounské rodiny a tím jim pomohla zlepšit bydlení v nich.
Naši majitele se rozhodli poskytnout materiál a provozní prostředky a naši dobrovolní realizátoři přijeli ve svém volném čase bez nároku na mzdu provést samotné zafoukání.
Naší společnosti je tento způsob pomoci velmi blízký, protože nabídnout službu, ve které jsme jedničky na trhu a vědět, že tím pomůžeme dobré věci, je to nejlepší, co můžeme udělat.
Děkujeme všem, kdo se podílel na tomto projektu a hlavně za to, že s námi sdílí stejnou myšlenku sociální pomoci.
