Praha (Pressweb) - Jedinou premiérou Laterny magiky v této sezoně jsou Podivuhodné cesty Julese Verna, multimediální inscenace, kterou připravil režisér David Drábek. Nový projekt je oslavou odkazu slavného francouzského spisovatele a také holdem průkopníkům filmu. Odehrává se totiž v prostředí filmového ateliéru z prvních desetiletí 20. století, v němž se pionýři tohoto média pokoušejí zachytit na celuloidový pás jeden z nejslavnějších románů Julese Verna, Tajuplný ostrov. David Drábek, který je uměleckým šéfem Klicperova divadla v Hradci Králové, je známý svými odvážnými režijními postupy i divadelními hrami plnými svérázného humoru, ironie, sarkasmu a situační komiky. A tak se i Podivuhodné cesty Julese Verna ponesou v odlehčeném duchu. Přesvědčit se můžete na premiéře 19. února na Nové scéně Národního divadla.
Inscenace je dílem zkušeného tvůrčího týmu. Spolu s režisérem Davidem Drábkem za jejím vznikem stojí dramaturgyně a scenáristka Markéta Bidlasová, hudební skladatel Darek Král, kostýmní výtvarnice Simona Rybáková nebo scénograf Jakub Kopecký. Choreografie pohybových sekvencí se ujali Martin Pacek a Henrieta Hornáčková, která je také představitelkou jedné z ženských dvojrolí.
Genezi inscenace přibližuje Markéta Bidlasová: „Na počátku práce na Verneovské inscenaci v Laterně magice byla Davidova idea spojit svět Vernových románů a Vernova života s příběhem jednoho zběsilého filmového štábu raných filmařů. Toto spojení je jednak podloženo fakty – Vernovy romány byly skutečně předlohou a inspirací pro vznik prvních filmů (např. Meliésova Cesta na měsíc, 1902) a stalo se tak ještě za Vernova života (zemřel v roce 1905). Za druhé – toto spojení je Davidově poetice blízké, vyhovuje jeho potřebě propojovat „Ed Woodovský“ svět bizarních dojemných outsiderů se svůdným kouzlem dobrodružství a tajemství, vnímaného napůl dětskýma očima. Plus to vše opepřit troškou satiry a zneklidňujících futuristických vizí. Ale především – toto spojení se nám zdálo ideální pro to, abychom si mohli hrát s prostředky Laterny magiky velmi svobodně a s humorem.“
Inscenace čerpá motivy a situace především z Vernova obsáhlého románu Tajuplný ostrov, který spolu s téměř všemi Vernovými romány vyšel v souhrnném do cyklu s názvem „Podivuhodné cesty“, „Les Voyages extraordinaires“. Odtud tedy i název nové inscenace. Do cyklu patří 62 románů a 7 novel a povídek, které byly vydávány postupně v letech 1863 až 1919. Jules Verne (1828–1905) ovšem není výlučný autorem všech děl, v některých případech navazoval na práci romanopisce Andrého Lauriese a je doloženo, že jako spoluautor často figuroval jeho bratr Paul a rovněž nakladatel Podivuhodných cest Pierre-Jules Hetzel. S ním Verne uzavřel výhradní smlouvu na dvacet let, v níž se zavazoval k sepsání dvou svazků ročně a byl skutečně autorem nesmírně plodným. Některá nedokončená díla dopsal po Vernově smrti jeho syn Michel. Jules Verne je považován společně s anglickým spisovatelem Herbertem Georgem Wellsem za zakladatele žánru vědeckofantastické literatury. Ve svých dílech předpověděl celou řadu vědeckých a technických objevů, např. dálkové lety řiditelným balónem, velkorážní dělo, videofon, skafandr, kosmické cesty, elektrický motor, tank, vrtulník a další. Z nejslavnějších románů Julese Verna připomeňme např. Pět neděl v baloně, Děti kapitána Granta, Dvacet tisíc mil pod mořem, Cestu kolem světa za osmdesát dní, Honbu za meteorem, Patnáctiletého kapitána, Dva roky prázdnin, Cestu do středu země, Černé Indie, Vynález zkázy, Zemí šelem, Oceánem na kře ledové a další.
Volba románu Tajuplný ostrov jako hlavního inspiračního zdroje není nijak náhodná: „Jelikož jsme se shodli na tom, že v inscenaci nutně potřebujeme postavu Kapitána Nema, volba padla na román Tajuplný ostrov. Kapitán Nemo se sice vyskytuje i jinde, ale volba Tajuplného ostrova se nám vzhledem k různorodosti svých prostředí (let balónem, ostrov, prales, ponorka, výbuch sopky…) zdála nejvýhodnější. Dále jsme se vydatně opírali o práci skvělého českého verneologa Ondřeje Neffa. Ve výsledku je však konkrétních informací z Vernova života a konkrétních pasáží z Tajuplného ostrova v naší Vernovské féerii pramálo, byly ovšem inspirací, bez níž bychom se neobešli. Stejně jako je filmařský příběh nakonec jakýmsi extraktem a holdem všem filmovým pionýrům z prvních dekád dvacátého století, nikoli příběhem konkrétních lidí,“ vysvětluje Markéta Bidlasová a ke spolupráci na nové inscenaci ještě dodává: „David je ideový vůdce, já spřádám podhoubí, vyhledávám zdroje a informace, snovám osnovu a strukturu, která je posléze Davidem obalena masem, rozkošacena až destruována během zkoušení… Do toho přirozeně vstupovali další členové týmu – Darkova hudba, Simoniny kostýmy, Martinova a Henrietina choreografie a Kubova scéna a úžasné projekce – to vše ovlivnilo, utvářelo celek. Který, jak doufám, osloví obdobně košatou skupinu diváků. V zásadě je tato hravá pocta dědovi žánru sci-fi a fantasy, pradědovi Indianů Jonesů, Luků Skywalkerů nebo vesmírné lodi Enterprise určena jakémukoliv divákovi s dětskýma očima, a je jedno, zda půjde o školní mládež, důchodce, dospělé s dětmi či bez dětí.“
V inscenaci se představí hostující herci i členové uměleckého souboru Laterny magiky. Role Julese Verna se zhostil člen Klicperova divadla Jiří Zapletal, který také přibližuje vznik inscenace tak, jak jej prožívali interpreti: „My herci máme v inscenaci obecně větší prostor, než bychom si asi „zasloužili“ a charaktery postav jsou spíš schematické, v náznaku, takže tu není místo pro složitější dialogy nebo rozlehlou psychologii. David v posledních inscenacích razí metodu totální volnosti textu. Ne každému to z počátku vyhovuje a je třeba s touto možností umět pracovat. On zasadí strom, my dodáme listy. Je to novátorství a to přináší i svá rizika, ale zato se divák může dočkat neotřelých a vtipných dialogů, dvojsmyslných bonmotů a narážek a roztodivných myšlenkových pochodů...“ To tedy platí i pro Podivuhodné cesty Julese Verna.
Kompletní obsazení inscenace najdete na internetových stránkách Národního divadla: http://www.narodni-divadlo.cz/cs/laterna-magika
